Příroda je neúnavná a pečlivá pěstitelka. Kde se vyskytne kousek volné půdy, hned má tendenci ho zaplnit. To oceníme ve volné přírodě, ale na záhonech a pěstěném trávníku tak vzniká nerovný boj s plevelem. Jak si ho ulehčit?
Někdo sedmikrásky, jetel a další bylinky v trávníku vítá jako barevné zpestření a potravu pro opylovače. Další ale touží do dokonale zeleném koberci, ve kterém nemá nic jiného než traviny své místo.
Pokud patříte ke druhé skupině, máte dvě možnosti. Můžete použít selektivní herbicid, který zničí dvouděložné rostliny jako jetel, pampeliška, sedmikráska, svlačec, přeslička, pryskyřník, rozrazil, kopřiva, šťavel, pcháč atd. a ponechá pouze ty žádané jednoděložné, tedy traviny. Postřik je potřeba dělat velice obezřetně, aby vítr nezanesl herbicid i tam, kam nemá, a nezahubili jste i rostliny v přilehlých záhonech.
Druhým způsobem je intenzivní údržba trávníku včetně vertikutace, pravidelného hnojení a sečení na nízko. V hustém a zdravém trávníku se plevel hůře uchytí, navíc většině plevelů bohatě vyhnojená půda nevyhovuje. „Značnou část plevelů spolehlivě zničíte častým a pravidelným sečením. Budete-li sekat trávník 1–2x týdně, většinu plevele to natolik vysílí, že postupně uhyne,“ radí Petr Tichý, produktový specialista sítě prodejen Hecht.
V záhonech je boj s plevelem náročnější a nejlépe na něj platí „lidské sádlo“, jak s oblibou říká přední český botanik Václav Větvička. Neexistuje žádný herbicid, který by rozlišil plevele od zeleniny, a tak nezbývá, než vzít v pravidelných intervalech do ruky motyčku a plevele vykopnout.
Práci vám ulehčí důkladné odplevelení půdy před sadbou. V tom pomůže rytí nebo kultivace. „S rýčem je ale práce poměrně náročná, proto je vhodné využít kultivátor. S kultivátorem snadno a rychle rozmělníte půdu do hloubky takovým způsobem, jak to ručně udělat nelze. Semena plevele se díky tomu dostanou hluboko pod zem, kde nemají šanci vyklíčit. Na druhou stranu má prokypřená půda ideální podmínky pro klíčení semen, a to nejen těch, které vysejeme my, ale i těch, které k nám zanese vítr,“ dodává Petr Tichý.
Pokud zakládáte nový záhon tam, kde léta bujela volně vysoká tráva a další vegetace, počítejte s tím, že budete s plevelem bojovat mnohem houževnatěji a déle. Půda v takových místech bude obsahovat spoustu semen různých travin, lučních květin a dalších bylin, které všeobecně v záhonu považujeme za plevel. Ty zde mohou čekat na vhodné podmínky k vyklíčení i několik let. Proto je nutné obrnit se na delší dobu trochou trpělivosti, nebo původní zeminu odkopat a nahradit novou, navezenou například z kompostárny.
V současné době se odstupuje od používání textilie v trvalkových záhonech. Póry v textilii se časem ucpou a pak se ke kořenům nedostává vzduch ani voda. Rostliny strádají a záhon se špatně zapojuje. Navíc mulč na textilii zetlí, a tak již za tři roky vytvoří vrstva humusu, na které se plevel snadno uchytí. Použijete-li textilii jako podklad pod záhony vysypané štěrkem nebo oblázky, ani v tomto případě nemáte vyhráno trvale. I zde se mohou uchytit časem semena nenáročných bylin.
V zeleninových záhonech má použití fólie své opodstatnění, protože je ochrání před nálety a klíčením plevelů a drží vlhkost. Protože se po sezoně odstraní, nehrozí ucpání pórů ani vytvoření úrodné humózní vrstvy. Ideální je položit ji například pod jahody, melouny či dýně, které díky ní nebudou při dozrávání ležet přímo na hlíně a zahnívat. Na mrkev, ředkvičky a další setou zeleninu je ovšem textilie nepoužitelná.
Ne vždy je nutné za každou cenu plevel hubit. Není totiž plevel jako plevel. Ve štěrku se nezřídka ráda uchytí například divizna, která je ve výběru místa, kde bude růst, hodně svéhlavá a nelze ji přesadit. Divizna v záhonu je proto takový malý zázrak. V květinových a bylinkových záhonech proto můžeme uplatnit i pravidlo, kdy některé rostliny cíleně ponecháme. Například luční kvítí může záhon nezvykle zpestřit, jiné bylinky využijete jako koření nebo léčivky.
