Zima je na zahradě obdobím klidu a to bychom měli respektovat. Tedy až na malé výjimky. Například pro řez hrušní a jabloní je to nejlepší čas, protože snesou prořezání i to radikálnější mnohem lépe, než v období vegetace.
Od prosince do jara je možné se pustit do řezu hrušní a jabloní. V této době se totiž dřeviny nachází v klidové fázi a řez pro ně nebude tolik stresující. Výhody řezu během zimy tkví také v nízkém výskytu choroboplodných zárodků, které by jinak mohly napadat čerstvě vzniklou ránu ve dřevě.
Ovšem i zima má své nedostatky. Do řezu stromů se nikdy nepouštějte, pokud teplota klesá příliš hluboko pod bod mrazu. Pletiva rostlin totiž tuhnou a při teplotě pod pět stupňů celsia značně vzrůstá riziko rozdrcení pletiv na ráně, která se pak mnohem hůře hojí.
Jestliže jsou ovšem podmínky ideální, lze provádět i radikálnější řezy dlouhodobě zanedbaných dřevin vyžadujících výrazné prosvětlení nebo odlehčení koruny.
Je třeba ovšem upozornit na to, že ne zrovna všem ovocným stromům sedí zimní termín řezu. Je vhodný spíše pro jádroviny, pro peckoviny je naopak nevhodný. V tomto případě spíše počkejte až na dobu, kdy stromy začnou rašit nebo když už začnou nakvétat.
Všeobecné rady
Charakter řezu se vždy odvíjí od pěstebního tvaru. Zcela jinak se totiž přistupuje k péči o zákrsek, čtvrtkmen, polokmen nebo striktně tvarované tvary v podobě štíhlých vřeten, palmet nebo špalírů. Všeobecně ovšem platí, že se vždy snažíme korunu prosvětlit, aby byla lépe přístupná pro vzduch a světlo. Plody i samotnou dřevinu tak budou mnohem méně napadat choroby a škůdci kvůli lepšímu proudění vzduchu a plody budou mnohem kvalitněji dozrávat.
Na začátku řezu vždy v první řadě odstraňte všechny suché větve a napadené či jinak poškozené výhony. Stejně tak odstraňte výhony nízké kvality, které zbytečně zahušťují korunu nebo mají kolmý růst. Péči taktéž věnujte terminálnímu výhony, pokud jím daný pěstební tvar disponuje. Neměl by mu nikdy konkurovat žádný vedlejší výhon. Pokud tomu tak je, konkurenční větev zredukujte nebo zcela odstraňte.
Často opomíjenou otázkou je správně provedená technika řezu. Její opomíjení má ovšem často za následek, že dřeviny neplodí nebo jsou napadány chorobami a škůdci. Při řezu vždy používejte čisté a dobře nabroušené nůžky či sadařské pilky.
Rána by měla být vedena tak zvaně na větevní kroužek, který najdete v místě nasedání větve nižšího řádu na větev řádu vyššího. Jednoduše řečeno větevní kroužek je vždy tam, kde se jednotlivé větve větví. Řez by neměl zasahovat příliš hluboko do kroužku, rána se pak ani zde nezahojí.
Stejně tak se vyvarujte vzniku pahýlů, které jsou pak vstupní bránou pro choroby a škůdce.
Při řezu mladých výhonů se vždy řiďte jednoduchým pravidlem. Korunu se snažte otevírat do prostoru a každá větev či výhony by měly mít pokračování buď v podobě vedlejší větve, nebo v podobě pupenu.
Jak už bylo nastíněno, výsledná technika řezu se odvíjí od pěstebního tvaru, ale jistý vliv má také plodnost stromu. Některé jabloně totiž plodí na zkrácených větévkách neboli brachyblastech, zatímco jiné vytváří plody na koncích větví. Je tedy třeba si před řezem ujasnit, jaká odrůda roste na vaší zahradě a kde plodí, abyste si při řezu neodstranili plodonosné větévky.
Specifický řez je typický pro štíhlá vřetena, palmety nebo ovocné špalíry. Tyto pěstební tvary je třeba většinou prořezat i během léta, kdy narůstají nové bujné pruty, které by zbytečně zahušťovaly korunu.
