Na jaře zahrada doslova vybouchne pod náporem překrásných barev květů, v létě zase začne těšit i všemožnými vůněmi či chutěmi a podzim barevný ohňostroj zase rád zopakuje. Co by nás ale mělo těšit v zelené oáze během zimy? Jaké rostliny sem přinesou krásné barvy a jakou jinou přidanou hodnotu nabídnou třeba okrasné trávy?
Zima nám ukáže zahradu doslova ve své nahotě, většina zelené hmoty je totiž pryč a na odiv jsou vystaveny detaily, kterých bychom si přes pestré květy a záplavu zelené hmoty během sezony ani nevšimli. Jenže ani zima nemusí být rozhodně nudná, jen to chce při plánování zahrady přemýšlet nad těmi rostlinami, které nám mají co nabídnout právě v zimě.
Naštěstí je s čím pracovat, stálezelené dřeviny nás potěší různými odstíny zelené, které nespálí ani mráz, okrasné trávy se zase již na podzim zbarví do okrových či načervenalých tónů, které jim vydrží až do jara a pastvu pro oči připraví i některé rostliny, kterým mráz nevadí ani při tvorbě květů a které si klidně rozkvetou pod sněhovou peřinou.
Květy jsou krásné, jen trochu skromné
Se záplavou pestrých květů v roztodivných tvarech ale stejně ani tak nepočítejte, kvítky bývají v zimě trochu menší a poněkud nenápadné, ale i při této skromnosti se na ně budete těšit, protože je to v tomto ročním období příjemná změna, která nás naladí na očekávání jara.
Po novém roce svými žlutými a oranžovými květy s úzkými okvětními plátky rozkvetou léčivé vilíny (Hamamelis sp.), které patří do skupiny pomalu rostoucích dřevin. Tyto krásky si na zahradě oblíbíte i díky pestrým listům na podzim, dřevina totiž krásně přebarvuje.
Mezi další zimní kvetoucí druhy patří také kalina bodnantská (Viburnum x bodnanetense ´Dawn´), která mnohdy rozkvete již na začátku února světle růžovými květy ve shlucích. V odstínech bílé, smetanové, žluté nebo meruňkové kvete jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), který řadíme do skupiny popínavých rostlin. Sice to není popínavá rostlina v pravém smyslu slova, protože se spíše o oporu opírá nebo naopak převisá, je to ale také stálezelený druh, který na sebe v každé zahradě upozorní netradičním habitem.
Zima nevadí ani dřínu obecnému (Cornus mas) a vřesovci pleťovému (Erica carnea), který patří do skupiny vřesovištních rostlin.
V zimě si všímáme drobných detailů, jako jsou struktura i textura rostlin. Dokonce mnohem více vnímáme také povrch listů stálezelených rostlin.
I mezi trvalkami najdeme druhy stálezelené. Silně plstnatými listy ve stříbrné barvě se může pochlubit třeba čistec vlnatý (Stachys byzantina), který se často používá i do dekorací se zimní tematikou. U šalvěje lékařské (Salvia officinalis) si zase všimneme zajímavě zvrásněného povrchu listů, které mají navíc různou barvu od sivě zelené přes fialovou až po bíle panašovanou. Navíc i v zimě při dotyku krásně voní.
Mezi podrostové druhy pak patří pachysandra klasnatá (Pachysandra terminalis), která je mnohdy řazená spíše mezi polokeře. Je to oblíbená rostlina nahrazující trávník v místech, kde by se zelenému koberci nedařilo.
Mezi klasiku patří také neopadavé dřeviny, které do zahrady vnáší zelenou barvu v mnoha odstínech po celý rok. Ne že by tyto rostliny listy či jehlice nikdy neshazovaly, je ale pravdou, že jejich výměna probíhá postupně, nikoli najednou, jak jsme zvyklí u opadavých druhů.
V zimě vynikne zajímavá textura tvarovaných i volně rostlých tisů červených (Taxus baccata) a určitě si také všimnete barevné změny u borovice kleče (Pinus mugo ´Winter Gold´) nebo u mikrobioty křižmovstřícné (Microbiota decussata).
Jen málokteré neopadavé dřeviny dokáží měnit zbarvení. U posledních dvou zmíněných rostlin se to děje s poklesem teploty. Zatímco borovice kleč se ze sytě zelené přebarví do zlaté barvy, mikrobiota se převlékne do měděných tónů.
Při plánování zahrady efektní během zimy se musíme zaměřit i na takové rostliny, které třeba během sezony vypadají i nenápadně. Často se tak jedná o dřeviny s pestrými plody, které drží na větvích dlouho do zimy, než je sezobou ptáci. Řeč je třeba o rakytníku (Hippophae rhamnoides), stálezelené hlohyni šarlatové (Pyracantha coccinea) nebo hlohu jednosemenném (Crataegus monogyna).
Trochu nevšední podívanou pak připraví dekorativní semeníky některých trvalek. Ty sice mají poněkud neatraktivní barvu, většinou jsou totiž šedé nebo černé, ale vyniknou při námraze, kdy je příroda zajímavě postříbří ledovými krystaly.
Během zimy si také spíše všimneme pestře zbarvených prutů různých druhů dřínů (Cornus), kterým se také říká svídy. Jejich barevná škála se pohybuje od žluté, oranžové, růžové až po temně rudou a hráškově zelenou, takže se nemusíme bát, že bychom se v zimě museli obejít úplně bez výrazných barev.
