Mokřad má v přírodě nezastupitelnou funkci. Nachází se v okolí vodních ploch a slouží jako přirozená zásobárna vody. Na zahradě je ideální, zřídit ho jako součást zahradního jezírka a osázet vhodnými bahenními rostlinami. Uvidíte, že zakrátko vaše zahrada ožije desítkami živočišných druhů. Tak jako ve volné přírodě.
Josef Jungmann definoval v roce 1835 mokřad jako mokřinu, temeniště (pramen) a mokré místo, dnes má však mokřad mnohem širší a obsáhlejší význam. Výraz mokřad se dnes nejen z přírodovědného nebo právního, ale i běžného lidského hlediska ukazuje jako nepostradatelné místo v naší krajině.
Je to plocha o minimální výměře 100 m2 s nepravidelným okrajem sloužící k udržení vody v krajině. Cílem mokřadů, samostatných neliniových vodních ploch, je nejen udržet vodu v daném prostředí, ale udržet i pro živočichy a rostlinstvo podmínky vhodné k jejich správnému rozvoji.
Život mokřadních ekosystémů, to jsou nejen nivy řek nebo jejich mrtvá ramena, to jsou také nejrůznější podmáčené lužní louky, bažiny a rašeliniště, dále poldry a prameny či prameniště, rákosiny či zatopené lomy, štěrkovny a pískovny, případně rákosiny nebo ostřicové louky.
Mokřady mají v krajině nezastupitelnou roli a celou řadu důležitých funkcí. Snad nejdůležitější z nich je služba přírodě v podobě přirozené a bohaté zásobárny vody. Ta se z nich uvolňuje postupně nejen do řek a říček, ale rovněž do vrstev pod zemí.
Retenční schopnosti se u mokřadů projevují nejzásadněji v období se zvýšenými srážkami. Tehdy plní mokřady také funkci zábrany půdní eroze. Mokřady jednoznačně lépe zadržují vodu, než je tomu v případě zemědělské půdy. Navíc jsou schopny zadržet i organické látky bohaté na živiny.
Další jejich úlohou, kterou spolehlivě plní, je filtrační a čisticí činnost. Zachycují chemikálie a hnojiva vyplavovaná z polí. Navíc voda, která se z mokřadů odpařuje, pomáhá ochlazovat nebo oteplovat okolní prostředí.
Čím by byly mokřady bez své typické rostlinné a živočišné složky? Tím, že mokřady vyrovnávají místní klima, poskytují zároveň domov mnoha druhům ptactva, hmyzu a rostlin.
Tůně mokřadů rovněž vyhledává větší zvěř jako svá napajedla a toto prostředí zároveň poskytuje také ideální místo k rozmnožování obojživelníků a hmyzu. A právě tím poskytují mokřady službu pro zachování biodiverzity krajinných celků.
Pokud je funkce mokřadů narušena, nastává destabilizace ekosystému a ta má za následek jak ekonomickou a ekologickou destabilizaci, tak i destabilizaci sociální a zdravotní. Velmi hodnotnou funkci plní mokřady také v rekreační oblasti a oblasti estetické.
Ramsarská úmluva vznikla v roce 1971. V naší tehdejší česko-slovenské federaci začala platit tato úmluva o mokřadech až v roce 1990. Od července 1990 bylo v Česku zařazeno na seznam „Mokřadů mezinárodního významu“ 12 území – patřily mezi ně například Litovelské Pomoraví, Poodří anebo Třeboňské a Lednické rybníky a také Šumavská rašeliniště.
Úbytek mokřadů v přírodě
Mokřadů nejen na našem území trvale ubývá. Důvodem je oteplování klimatu, srážkový deficit a v minulosti mokřady takto významně poznamenala také intenzifikace a kolektivizace zemědělství. Bohužel v mnoha místech mokřady stále trpí necitlivým zacházením a změnami klimatu, takže některé mokřady zarůstají neudržované, zanášejí se neživým organickým materiálem a objevuje se na nich rostlinná monokultura.
Naštěstí od té doby zaznamenala revitalizace vzestup a mnohé mokřady mění svou velikost k lepšímu díky nejrůznějším spolkům, jimž leží na srdci blaho a ochrana těchto vzácných míst.
