Jestli vás trápí rýma, pak už samotné strouhání křenu vás protáhne tak, že na neduh zapomenete. Navíc je plný vitamínu C a antibakteriálních látek. Jeho výraznou chuť využijete na mnoho způsobů v kuchyni. Pokud vám na zahrádce chybí, děláte určitě chybu.
Křen pochází ze západní Asie a jihovýchodní Evropy. Roste planě podél řek a potoků a stejná místa k růstu vyhledává i u nás. Do střední Evropy se křen dostal zásluhou Slovanů a dosud je u nás využíván. Malín na Kutnohorsku je u nás místem, které snad navždy zůstane spojováno právě s pěstováním křenu. Odtud se křen vyvážel do mnoha evropských zemí.
Květy jsou ozdobou zahrady
Oko znalce již při pohledu na květy křenu selského pozná, že se jedná o čeleď brukvovitých, kam řadíme i křen, tuto trvalou kořeninovou zeleninu. Na jaře začne z kořenové hlavy vyrůstat listová růžice dlouhých řapíkatých listů, které jsou jasně zelené a někdy dlouhé i přes 1 metr. Květní lodyha křenu může mít až 1,5 metru a je plná bílých kvítků, které obvykle nevytvářejí semena.
Až několik metrů do hloubky půdy může vrůstat kořen křenu. Je válcovitý s bílou dužinou, na povrchu krémově nažloutlý. V druhé půlce léta se začnou na hlavním kořeni vytvářet kořeny boční se spícími očky.
Především je to hluboká humózní půda bohatá na humus a také zadržující vodu, předem velmi dobře zpracovaná. Zcela nevhodné jsou pro křen suché půdy, v nichž se u křenu tvoří pouze úzké kořeny. V přemokřených půdách mají zase kořeny tendenci uhnívat.
Pokud hodláte křen pěstovat ve větším množství, je vhodné ještě před založením křenových záhonů pořádně přihnojit půdu proleželým chlévským hnojem anebo kompostem, případně minerálními hnojivy. Křen se množí obvykle vegetativně, a to z kořenových řízků, které se odebírají na podzim.
Kořenové řízky se vysazují pro vytrvalý způsob pěstování. Délka jednoho obvyklého kořenového řízku je 10 cm a průměr okolo 2 cm. Vysadí se na podzim vodorovně, do jamek asi 30 cm hluboko. Mezi jamkami zachováváme vzdálenost cca 75 cm. V květnu a v srpnu proběhnou okopávky vzešlých vrcholů.
U starších porostů se provádí na jaře obrývání, při kterém se odstraňují boční přebytečné kořeny. V prvních letech pro sklizeň připadají v úvahu pouze 10 cm dlouhé výhony, které se odkopnou, aby se mohl mateční řízek dále vyvíjet. Důležité je pro to, aby nebyly oslabovány kořeny, odstraňovat včas vyvíjející se květenství.
Pro uskladňování kořenů probíhá sklizeň až na podzim, nejčastěji od října do zámrazu.
