Protáhlé plody morušovníku – moruše, připomínají svým tvarem i strukturou ostružiny nebo maliny. Jsou lahodné chuti a můžete si z nich udělat také výborné sirupy. Proč byste měli dát morušovníku šanci?
Domovinou morušovníků je Čína, kde se zprvu začaly pěstovat tyto stromy jako potrava pro housenky motýla bource morušového. Tenká vlákna vytvořená z výměšků jeho žláz jsou využívána k tvorbě přírodního hedvábí. U nás ale moruše pěstujeme pro jejich nenáročnost a chutné plody, které se dají zpracovat mnoha odlišnými způsoby.
Takřka každá rodina na Jižní Moravě měla v minulosti na své zahradě alespoň jeden morušovník (Morus). Moruše lidé konzumovali nejen čerstvé, ale rovněž ve formě výborného páleného destilátu.
Tisíciletá historie morušovníku jednoznačně svědčí o mnoha výhodách a vynikajících užitkových vlastnostech této dřeviny. Ačkoli je rod morušovníků rozdělen do 11 druhů, k nejpěstovanějším patří 2 z nich: morušovník bílý a morušovník černý.
Morušovník bílý (Morus alba)
Strom morušovníku bílého má bohatě větvenou a silně olistěnou korunu. Dožívá se běžně 150, ale někdy i 300 let. Nejdříve roste rychle, po 10 až 15 letech svůj růst zpomaluje. Jeho dřevo se využívá k výrobě nábytku a také k výrobě sudů.
U morušovníku bílého jsou plody zpočátku zelené, později zežloutnou, zrůžoví a nakonec zčervenají. Dozrávají postupně v průběhu června. Jejich chuť je sladká, plody aromatické a semeno je využíváno k vypěstování podnoží pro rozmnožování morušovníku černého.
Morušovník černý (Morus nigra)
Stromy morušovníku černého dosahují výšky od 3 do 5 metrů. Mají přirozenou schopnost vegetativního rozmnožování. Toho dosáhnou pomocí k zemi visících větví. Bohatě rodí a jsou dobře odolné proti chladu. Mnoho lidí upřednostňuje právě plody morušovníku černého, které považují za chuťově výraznější. Pozor ale, silně barví. Plody dlouhé 25 až 40 mm, široké 15 až 25 mm mají karmínovou až černou barvu. Obsahují mnoho šťávy. Zralé mají sladkou, nedozrálé mírně nakyslou chuť.
Morušovníky jsou světlo a teplomilné, rostou na různých druzích půd a dobře snášejí sucho, již méně odolávají zamokření. Nejlépe se jim daří v nížinách. Pro výsadbu těchto dřevin je ideální období od března do května a později od září do prvních mrazů.
Zálivka je nutná pouze při výsadbě a posléze, dokud stromek nezakoření. Následně už je sám schopen brát si vláhu a živiny přímo z půdy, neboť hluboce koření. Pro bohatou úrodu je dobré přihnojovat morušovníky od období rašení až do začátku srpna. Vícesložková hnojiva jsou nejvhodnější.
U nás se nejčastěji vyskytuje morušovník trnavský, což je kříženec morušovníku černého a morušovníku červeného. Jeho původ není dosud zcela objasněn. Neví se, zda k nám byl dovezen, nebo zda u nás vznikl.
Rodí bohatě a je odolný proti chladu. Roubuje se na podnož Morus alba. Roste v nadmořských výškách do 400 metrů, ale bohužel se špatně množí, proto se vyskytuje zřídka. Je ideální pro růst na mírných svazích jižní Moravy a Slovenska. Jeho plody jsou ale při dozrávání citlivé na dlouhotrvající deště.
Z plodů morušovníků se připravuje výborná šťáva, kterou získáme smícháním 1 l šťávy z moruší, 0,3 l vody a 800 g cukru a šťávy z 1 citronu. To vše dobře promícháme a uložíme do chladu.
Lahodný morušový sirup nebo víno
Stejně tak chutný je i sirup z moruší. Jeho výroba je velmi jednoduchá. Do velké zavařovací sklenice budeme sypat střídavě vrstvu moruší a vrstvu cukru, ideálně krystalového. Hotový sirup následně konzervujeme 1 dl lihu.
Chutné a velmi kvalitní je i morušové víno. To se připravuje stejným způsobem jako jiná ovocná vína. Moruše můžete rovněž konzervovat sušením anebo zpracovat běžným způsobem na kompot.
A co vy a moruše? Už jste se s nimi setkali? Nebo je to pro vás velká neznámá? Napište nám do diskuze, těšíme se na příspěvky.
