Teploty ve skleníku v horkých letních dnech dosahují hodnot, které nejsou ideální pro žádné rostliny, je tedy víc než vhodné přemýšlet nad tím, jak skleník zastínit, abyste zabránili přehřátí a vaše úroda byla bohatá. Jak na to? Poradíme vám!
Zastiňování skleníku je dobré zvážit hned z několika důvodů. Vždyť v nezastíněném skleníku může vzrůst teplota v blízkosti listů až o 15 °C nad teplotu vzduchu! A přehřáté skleníkové prostředí není vhodné pro žádné rostliny. Ocitají se totiž ve stresu způsobeném zvýšeným odpařováním vody. Navíc mohou být popáleny sluncem, které přes sklo ještě zesílilo svou intenzitu. Za horkých letních dnů tak rostliny ve sklenících mnohem rychleji vadnou. Pěstujeme-li však ve skleníku citlivé mladé rostlinky, může je velmi rychle spálit i silné jarní slunce, takže zastínění nemusí být nutně jen otázkou léta, ale můžeme s ním začít už v průběhu března.
Snášenlivost světla rostlinami
Nejen materiál použitý k zastínění skleníku ovlivní pěstované rostliny, ale také zastiňovací účinek skleníkové konstrukce, klimatické podmínky a rovněž stáří pěstovaných rostlin. Zastínění se ale nemusíte bát, i v takto pozměněných podmínkách jsou rostliny schopné se v mezích svých genetických dispozic přizpůsobit změně intenzity světla.
Avšak i tehdy, když s touto přizpůsobivostí počítáme, musíme rostliny pěstované ve skleníku pravidelně kontrolovat, zda stínění není příliš silné. Rostliny, které jsou ohroženy, vykazují často znaky jako načervenalé nebo nažloutlé zbarvení listů, uvadání listů anebo pozastavení růstu. Zastínění nemusí být trvalé, často postačí jen krátkodobé zastínění, například dokud skleníkové rostliny nezesílí nebo je nezastíní jiné vyšší druhy.
Existují tři hlavní způsoby, jak zastínit skleník. Je to v první řadě vnější zastínění, pak vnitřní zastínění a nakonec zastínění pomocí rostlin.
Vnější zastínění skleníku
Vnější zastínění skleníku je možné pomocí fólie či rohože, případně se používají nátěry. Jak funguje?
Zastiňovací fólie se přehodí zvenčí přes hřeben skleníku, zabezpečí se a upevní díky speciálním držákům, kotvicím plastovým sponkám, které se dají zakoupit v zahradních centrech.
Rákosové rohože nebo rohože ze štípaného bambusu představují velmi jednoduchou variantu vnějšího zastínění a jejich instalace je velmi jednoduchá.
K náročným typům vnějšího zastínění patří stínění vedené v kolejnicích, které neomezuje větrací funkce skleníku. Jedná s o velmi stabilní prvky vysoce odolné vůči povětrnostním podmínkám.
Domácím řešení, které vydrží asi tak na 3 až 4 roky může být škrobový nátěr na sklech. Připravíme jej ze škrobu na prádlo. Uvaří se hustší než obvykle a natře se na skla skleníku z vnější strany.
Možný je také nátěr skleníku speciální stínící barvou. Ta se dá zakoupit rovněž ve speciálních zahradních centrech. Nevýhodou je, že ji déšť po několika týdnech obvykle smyje. Tou dobou jsou však rostliny již dostatečně přivyklé na intenzivní denní světlo a popálení jim už nehrozí.
Vnitřní stínění skleníku často značně omezuje rostliny v jejich růstu. Je sice méně finančně nákladné, ale na druhou stranu se nedá přestavovat podle momentální potřeby. Převážně se jedná o různé typy žaluzií. Nejjednodušší jsou ovládány ručně za pomoci tažného lanka. Náročnější typy ale mohou být vybaveny fotobuňkou nebo luxmetrem. Takové podle aktuálních světelných podmínek vyšlou signál k automatickému zatažení nebo stažení žaluzií.
Další variantu vnitřního improvizovaného stínění mohou představovat například staré záclony nebo novinový či hedvábný papír k zastínění jednotlivých tabulí skleníku anebo jeho nevelkých částí.
Vysadíme-li do skleníku rostliny, aby chránily sadbu před sluncem, můžeme využít celou řadu zajímavých a často i pěkných rostlin. Ty pomohou nejen proti prudkému slunci, ale přispějí i k vyšší vlhkosti vzduchu ve skleníku. Zvenčí je možné využít celou řadu popínavých rostlin, které budou nejen stínit, ale společně se skleníkem vytvoří působivý celek.
Rostliny vhodné pro vnitřní zastínění skleníku
Lapagerie (Lapageria rosea) – stále zelené rostliny vhodné pro studený skleník.
