Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován
Houbařská sezona už začala. Někteří milovníci hub se již dočkali svých prvních plných košíků, jiní teprve na své úlovky čekají. Druhů hub je po celém světě tolik, že je ani sebelepší mykolog nemůže znát všechny. Ale ty nejdražší zná snad úplně každý. Ano, řeč je o lanýžích, jenže pozor, jejich sběr u nás není povolen. Co byste o nich ještě měli vědět?
Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován
Jak lanýže vypadají?
Pokud jste ještě neviděli lanýže na vlastní oči, nezoufejte, jednak je nás většina a jednak je vzhledově předčí lecjaká pěkná muchomůrka červená. Lanýže totiž vypadají podobně jako zašpiněné brambory. Tedy ty bílé lanýže.
Lanýže černé patřící do skupiny letních lanýžů jsou tmavě hnědé a mají silně vrásčitý povrch. To, že jsou cítit vlhkým zahnívajícím listím, by se dalo pochopit, rostou přece v listnatých lesích a své podhoubí spojují s kořeny stromů, ale prý jsou zároveň cítit i medem, česnekem a potem! Přesto všechno jde o kulinářskou lahůdku, za kterou se v restauracích draze platí.
Italský vodní pes – mistr v hledání lanýžů
V zahraničí jsou lidé, kteří se sběrem lanýžů živí. Nejčastěji s pomocí čtyřnohého psího pomocníka. Přeborníkem je italský vodní pes, který je šlechtěn právě kvůli sběru hub. A pokud jste v houbaření dobří, můžete snadno zbohatnout.
Sběr je však náročný, už kvůli tomu, že vycvičit speciálního psa na jejich vyhledávání není právě levná záležitost. V Itálii se sběru lanýžů věnují celé generace majitelů speciálně trénovaných psů.
Nalezený lanýž nesmí být psem nijak znehodnocen. Lanýž se přenáší velmi opatrně z místa nálezu ve speciálním váčku v mošně a následně se čistí k tomu určeným štětečkem. Kilo bílých lanýžů, které jsou mnohonásobně dražší než ty černé, pořídíte klidně i za 100 tisíc korun. Cena stoupá i s velikostí lanýže. Po kaviáru jsou lanýže druhou nejdražší pochoutkou gurmánů.
Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován
Bělolanýž obecný (Choiromyces meandriformis)
Je možné je nalézt i částečně na povrchu, neboť si je dokážou pod zemí vyhledat divočáci a vyhrabat je. Lanýže jsou pro divočáky obrovskou pochoutkou.
Podoba těchto bělolanýžů u nás není zdaleka taková jako u lanýžů, které je možné nalézt ve Francii a Itálii. Zde nalezené velké exempláře končí nejčastěji na dražbách. Lanýže se doporučuje neloupat, jen umýt opatrně kartáčkem pod vodou.
Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován
Lanýž rekordman
Tuber Magnatum Pico čili bílý zimní lanýž o váze 1,5 kg byl nalezen v roce 2007 v Toskánsku v Itálii. Dostal se na dražbu, kde se jeho celková cena vyšplhala až na neuvěřitelných 330 tisíc amerických dolarů. Právem je nazýván lanýžem století.
Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován
Lanýže v Česku jsou chráněny zákonem
Jejich sezona začíná na konci července a začátku srpna. Lanýže letní jsou hnědé až černé s vrásčitým povrchem, zatímco lanýže zimní jsou bílé s poměrně hladkým povrchem. Ceněné jsou pro svou naprosto jedinečnou chuť, která není podobná či zaměnitelná s ničím jiným.
Aroma lanýžů je rovněž nezaměnitelné. A protože v době své nejvyšší zralosti je jejich aroma nejsilnější, cvičení psi nebo prasata je bez zaváhání najdou. Vyskytují se obvykle v hloubce okolo 30 cm pod povrchem půdy. Ke svému zdárnému vývinu potřebují lanýže žít v symbióze s kořeny některých stromů. Nejčastěji se jedná o stromy listnaté – duby, buky, habry, lísky, topoly a z jehličnanů jsou to pak smrky.
Pokud se vám poštěstí a najdete lanýže u nás, můžete si jej pouze vyfotit, ale nikoli sbírat. Lanýže jsou u nás přísně chráněny zákonem a jejich sběr je pokutován vysokými částkami, a to až padesát tisíc korun. Povolen je v Česku pouze sběr lanýžů výhradně pro vědecké účely.
