Rododendrony zažily největší období zájmu zřejmě v 19. století, kdy světu vládla sbírkařská vášeň. Tyto kyselomilné dřeviny si nás získaly hlavně kvůli intenzivnímu kvetení v jarních měsících, pro které se staly i pomyslným symbolem. Proč je nesázet do vápenité půdy a z jakého důvodu se jim nejvíce daří v sesazovaných skupinách? A jak se o ně vůbec během roku starat?
Pěnišníky (Rhododendron sp.) řadíme do skupiny vřesovištních nebo také kyselomilných rostlin. Jsou oblíbené hlavně od 18. a 19. století, kdy se staly módní záležitostí mezi šlechtou, která se snažila si svou sbírku doplnit o nejnovější kultivar. Rododendrony jsme si oblíbili hlavně díky květům v těch nejpestřejších barvách. Zahrada pak v době jejich květu bývá doslova zaplněná barvami. Ceníme si jich ale také díky stálezelenému efektu, takže jsou skvělou volbou pro zahrady celoročně efektní.
Nejdůležitější je správná příprava půdy před výsadbou
Péče o pěnišníky nepatří mezi nejnáročnější, aby se jim ale na stanovišti dařilo a dobře prosperovaly, je nutné značnou péči věnovat hlavně přípravě stanoviště. Pěnišníky potřebují kyselou půdu, která vznikne promísením stávající zeminy s velkým podílem rašeliny nebo listovky.
Dříve se také do výsadbových jam hojně přidával starý dobře rozložený kravský hnůj, který představoval zdroj důležitých živin. Na hnojiva bohatá na dusík nebo vápník úplně zapomeňte.
Často se dělá chyba také při hloubení výsadbových jam. Ty totiž musí být spíše plošně rozlehlé, zatímco jejich hloubka může být menší. Kořenový systém těchto keřů totiž roste plošně a povrchově, proto je zbytečné dělat hluboké výsadbové jámy.
Během sezony ocení rosení na list, za což jsou všeobecně vděčné všechny neopadavé rostliny, protože vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost.
Pozor na lalokonosce
Zvláště v posledních letech bývá problém s poškozováním listů lalokonoscem rýhovaným. Larvy tohoto hmyzu vyžírají do listů značné množství otvorů. V minulosti se k jejich hubení používal dnes již neprodejný přípravek, u kterého byl ovšem zjištěn obsah toxických látek. V současné době se proti lalokonosci můžeme bránit pomocí dravých hlístic, které se v sezoně aplikují ve formě zálivky.
Harmonogram péče
Leden a únor
- rostliny jsou mnohdy choulostivé na přízemní mrazy, proto je můžeme chránit třeba netkanou textilií
- v případě výskytu skvrnitosti je nutné odříznout poškozené výhony
Březen
- většinou je již možné odstranit netkanou textilii
- začínáme s výsadbou nových rostlin
- můžeme hřížit výhony
Duben
- pokračujeme ve výsadbách a je možné stávající rostliny přesazovat
- hlídáme výskyt lalokonosce
Květen
- stále je možné pokračovat ve výsadbě či přesadbě stávajících rostlin
- hlídáme výskyt lalokonosce, případně použijeme aplikaci dravých hlístic
- odebíráme polovyzrálé řízky
- vyštipujeme odkvetlé květy
- během sucha zaléváme
Červen, červenec, srpen
- během sucha zaléváme
- pokud to počasí umožňuje, můžeme aplikovat dravé hlístice proti lalokonosci
- kontejnerované rostliny je možné sázet i během léta, jen je nutná vydatná zálivka
- množíme hřížením
Září
- připravujeme půdu pro podzimní výsadbu
- hřížíme
- začínáme sázet nové rostliny
Říjen
- hrnkujeme hřížence
- sázíme nové rostliny
- mulčujeme výsadby listovkou nebo mulčovací borkou či štěpkou
Listopad a prosinec
- přistýláme rostliny borkou, zetleným hnojem nebo kompostem
- choulostivé rostliny chráníme netkanou textilií
- v případě vyšších teplot a sucha zaléváme
Publikováno: 4. 11. 2022, Autor: | autor: Lucie Peukertová