Blín byl významnou léčivou rostlinou již pro staré Egypťany, Babyloňany, Indy, Řeky i Římany. Antické Řecko zasvětilo blín bohu Apollónovi a pohanští Germáni jej pěstovali na takzvaných „svatých políčkách“. Blín se rovněž ve středověku stal rostlinou lásky opředenou mnoha mýty a pověrami. Ani využívání jeho jedovatých účinků nebylo ničím výjimečným. Podívejme se tedy proto na tuto zajímavou jedovatou a zároveň léčivou rostlinu zblízka.
Po Babyloňany, Egypťany a mnohé další národy sloužil blín jako celkové anestetikum. Nijak výjimečná nebyla ani jeho aplikace například při hadím uštknutí, zápalu plic anebo při revmatismu nebo nechutenství. Pokud se objevila bolest zubů, i tehdy přišel blín na řadu. Jeho semena se namáčela ve vodě a účinek jeho par vycházejících ze semen měl působit proti bolesti při trhání zubů.
Posvátná rostlina pohanských Germánů
Blín byl v antickém Řecku zasvěcen bohu Apollónovi. Pohanští Germáni ho zařadili mezi posvátné rostliny a věnovali mu speciální malá posvátná políčka a pak se s jeho pomocí snažili ovlivňovat průběh počasí a věštit lidem. Středověk z blínu učinil rostlinu opředenou pověrami. Blín se stával součástí nápojů lásky a nejrůznějších podivuhodných čarodějných mastí. Ty vyvolávaly opravdu hluboký spánek, jenž byl spojen s halucinacemi. Měl za úkol zvyšovat rovněž opojný účinek při pití nekvalitního piva.
Jak je to s jedy obsaženými v blínu
V moderní medicíně se hojně využívají tropanové alkaloidy, jež jsou přítomné v celé rostlině. Blín obsahuje především hyoscyamin, v menším množství jsou v blínu obsaženy i steroly a tokoferol. Pokud dojde u člověka k otravě blínem, podobají se příznaky otravě rulíkem. Postižený má velmi sucho v ústech, začnou se mu rozšiřovat zorničky a následují problémy s viděním. Zatímco tlak postiženému klesá, puls se mu zrychluje, dochází k halucinacím následkem podráždění nervového systému. Pokud se otrava nezačne léčit, dojde u postiženého ke kómatu a následnému úmrtí. Otravy u zvířat jsou spíše výjimečné, neboť blín jim nepříjemně páchne myšinou a tudíž nemají tendenci ho ani konzumovat. Navíc jsou rostliny porostlé chlupy, a tak je nežere ani pasoucí se dobytek.
Blíny patří do čeledi lilkovitých
O čeledi lilkovitých (Solanaceae) je všeobecně známo, že většina rostlin v této čeledi obsažených je jedovatá. U blínů to platí o všech částech rostlin. Blín černý (Hyoscyamus niger) roste zcela běžně i v našem zeměpisném pásmu. Jedná se o dvouletou nebo jednoletou bylinu s přisedlými květy trubkovitě tvarovanými. Tato rostlina u nás není původní, je to rostlina plevelná, šířící se od dob vzniku zemědělství. Roste ale nejen u nás, ale i po celé Evropě, střední Asii a severní Africe. Má v oblibě okraje polí, cest a rumiště. Dosahuje výšky až 80 cm a jeho květy jsou špinavě žluté s výrazným tmavě fialovým žilkováním.
Další druhy blínů
Blín bílý (Hoscyamus album) patří ke středomořským jedovatým bylinám. Blín zlatý (Hyoscyamus aureus) je buďto dvouletá nebo vytrvalá bylina z části s poléhavou lodyhou. Roste nejčastěji na Kypru, Krétě, v Egyptě a na Blízkém východě. Má v oblibě skalní výchozy a rumiště. Blín bezbranný (Hyoscyamus muticus) patří mezi vytrvalé dřevnatící rostliny. Je pěstován pro farmaceutické zpracování, neboť z blínů má právě tento druh nejvyšší obsah alkaloidů.
