Máte rádi bílou barvu a rádi byste své oblíbené barvě přizpůsobili i zahradu? Proč ne? Vsaďte na obrovskou plejádu rostlin s bílými květy a sjednoťte zahradu. Výběr rostlin je přizpůsoben nejen běžnému pěstování na záhonech či skalkách, ale také pro pěstování v nádobách.
Zahrada může být oděná do bílé barvy květů po celý rok
Vytvořte si bíle kvetoucí zahradu
Chcete mít zahradu v bílé barvě? Nebývá sice úplně zvykem, že se rostliny na zahradách pěstují jen podle jedné barevné varianty, ale jak se říká – proti gustu žádný dišputát. Ostatně bíle oděná zahrada má své kouzlo. Vše vypadá čistě, něžně a záplava bílých květů v moři zeleně je prostě uchvacující. Pokud jste poněkud monotematičtí, vsaďte na jednoduchou krásu bílých květů okrasných rostlin a vaše zahrada tak bude jedinečná v celém okolí.
Jaro
Sasanka vábná (Anemone blanda)
Trsnatě rostoucí trvalka s nepravidelně členěnými listy a s bílými květy vzdáleně připomíná úbory kopretiny. Patří mezi odolné a ochotně kvetoucí kultivary. Pěstujeme jí tak, že na podzim namočíme její hlízy do vody přes noc a druhý den zasadíme do hloubky 5 cm na plné slunce. Půdu udržujeme vlhkou, ale jakmile se listy po odkvětu začnou zatahovat, zálivku omezíme na minimum. Hlízy pak ponecháme v suchém písku a do další podzimní výsadby. Dělením hlíz získáváme další rostliny.
Raná jarní cibulovina s pohárovitými, máslově krémovými květy má úzké, čárkovitě zbarvené listy se středovým stříbřitým proužkem. Vynikají především odrůdy „Ladykiller“ se zlatým očkem a purpurovým páskováním, „Snow Bunting“ má kalichy s šedomodrým páskováním na vnější straně okvětí. Na podzim tyto rostliny sázíme asi 7,5 cm hluboko do substrátu s přídavkem písku. Rostliny snesou plné slunce i stín. Půdu udržujeme přiměřeně vlhkou, ale ne přemokřenou. Mezi velké milovníky krokusů patří myši a hraboši, kteří si rádi na cibulkách pochutnávají, a někteří ptáci, které láká barva květů.
Šácholan hvězdovitý (Magnolia stelatta)
Široce rozkladitý opadavý keř s hedvábně chlupatými poupaty a hvězdovitými květy, které rozkvétají před olistěním je ozdobou každé jarní zahrady. Příbuzná je magnolie olysalá s citronově vonícími květy. Magnolie se vysazuje brzy na podzim do jílovito rašelinového substrátu s přídavkem listovky. Vhodným místem je výsluní i polostín, místo ale musí být chráněné před větrem a mrazem.
Mezi dalšími bíle kvetoucími jarními rostlinami připomeneme tulipány, hluchavku skvrnitou nebo pierisku japonskou.
Léto
Kalokvět africký (Agapanthus africanus)
Stálezelená trvalka s obloukovitě sehnutými podlouhlými listy má trubkovité květy, které vyrůstají v okolících na dlouhých stoncích. Rostlina dosahuje výšky téměř 1 metr. Odrůda „Snowy Owl“ se na zimu zatahuje, a je poměrně odolná, „White Dwarf“ je pro změnu zakrslá choulostivá odrůda, která na zimu nezatahuje. Potrpí si na rašelinovo jílovitý substrát, ale neumisťujeme tuto rostlinu na plné slunce. Na zimu je potřeba kalokvět uklidit do chladné a světlé místnosti a udržovat téměř v suchu.
Tato kompaktní vzpřímená letnička se nazývá také kapský měsíček. Má hluboce zubaté tmavozelené listy a záplavu úborů s tmavým terčem. Vysazuje se po ledových mužích do rašelinovo jílovitého substrátu na výsluní. Při zatažené obloze se květy zavírají. Dobře prospívá při mírné a pravidelné zálivce, mírné sucho toleruje.
Laločnice přímořská (Lobularia maritima)
Nízká kompaktní letnička je známá také pod názvem tařicovka. Drobné vonné květy v hustých zkrácených hroznech vykvétají po celé léto. Vysazuje se do mírně vyhnojené propustné zeminy na plné slunce. Zaléváme vydatně a přihnojujeme hnojivem na rajčata. První odkvetlé hrozny vyštipujeme. Semena vyséváme koncem dubna, pod sklo již v březnu.
Nízká letnička s miskovitými květy, které mají fialové žilkování. Je to plazivá, rozkladitá rostlina s laločnatými listy. Ven se vysazuje po posledních mrazem do polostínu nebo na slunce. Hajnička nesnáší sucho, potřebuje neustále vlhkou půdu.
Je to nejbledší z afrikánů s plnými kulovitými úbory a hluboce vykrajovanými listy. Je odolný a ochotně nakvétá. Vysazuje se po posledních mrazech do středně bohaté zahradní zeminy. Nejlépe kvete na plném slunci. Je potřeba jej vydatně zalévat, zvlášť za suchého počasí. Dáváme pozor na přehnojení, které má zas následek bohatou násadu listů, ale potlačuje kvetení. Odkvetlé úbory je potřeba pravidelně odstřihávat. Tato odrůda aksamitníku trpí na plíseň šedou a bývá napadán slimáky.
Další oblíbené i méně známé letničky jsou Osteospermum, sutera, myrta, lilie, štěničník hořký, motýlovec klasnatý, felície kapská, svlačec vonný, vilec šplhavý, brugmansie vonná, kopretinovec fenyklový nebo zběhovec plazivý.
Podzim
Abélie čínská (Abelia chinesis)
Abélie je malý opadavý keř s vonnými nálevkovitými květy, které vyrůstají v kulovitých květenstvích. Vysazuje se na jaře nebo na podzim do chudší zahradní zeminy na plné slunce. Nejlépe prospívá na chráněném místě před jižní zdí, přezimovat ale musí ideálně ve skleníku. V létě potřebuje vydatnou zálivku, ale nesmí být přemokřená. Keř je možné tvarovat řezem ihned po odkvětu.
Cibulovitá, zatahující se trvalka s dlouhými obloukovitými listy má až deset velkých trubkovitých květů. Vysazuje se na jaře tak, aby vrchol cibulky přesně u povrchu půdy. Půdu potřebuje křín středně bohatou s přídavkem ostrého písku. Sází se na chráněné sluneční místo a je potřeba jej často zalévat. Odkvetlé květy se zastřihují. Rostlina je choulostivá, musíme jí chránit před nízkými teplotami, zejména před mrazem.
Velmi oblíbené podzimní rostliny jsou potom především vřesy.
Zima
Sněženka podsněžní (Galanthus nivalis)
Tato cibulovina s převážně převislými listy je typickou pozdně zimní rostlinou, která je schopna vykvétat již v lednu, pokud je podnebí bez trvalých silných mrazů. Cibulky vysazujeme na podzim do hlinitého nebo jílovitého substrátu s přídavkem listovky. Množíme dělením po odkvětu.
Masoplod Hookerův (Sarcococca hookeriana)
Stálezelený keř s lesklými tmavozelenými kopinatými listy a malými, výrazně vonícími květy vyrůstajícími v chudých květenstvích v paždí listů. Z oplozených květů se vyvíjejí černofialové plody. Není známo, zda jsou tyto plody jedlé. Vysazuje se na podzim do jílovité půdy na stinné nebo polostinné místo. Je dobře tolerantní k suchu, pokud je masoplod dobře zakořeněný. Keř je možné tvarovat řezem.
Košatý stálezelený keř s lesklými listy a bohatými vonnými květy v polokulovitých květenstvích patří mezi jedovaté rostliny. Vysazujeme jí na podzim do chudší půdy na slunce nebo do polostínu. Po odkvětu můžeme keř tvarovat řezem. Kalina je choulostivá na napadení mšicemi a černou plísní. Přes zimu je vhodnější nechat kalinu přezimovat ve studeném skleníku.
