Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva byla podepsána 1. dubna 1906. Tradice dubnového slavení je ještě ale o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann. Cílem je připomenout lidstvu, že bez ochrany ptáků a jejich stanovišť by došlo k nenapravitelnému narušení přírodního uspořádání.
Proč si mezinárodní den ptactva připomínat? Z české krajiny mizí na pohled zanedbané a zpustlé kouty přírody, drobné mokřady v polích, stará stromořadí a sady, vzrostlá zeleň ve městech, břehové porosty okolo toků i rybníků, i litorály. Volná příroda ustupuje postupnému zasidlování a výstavbě pro potřeby lidí. Násilné přebírání stále větších území přírody s sebou ale nutně nese další problémy. Ze zastavěných ploch se houfně stěhují živočichové a ustupuje zeleň.
Málokdo si přitom uvědomuje, že tím zanikají biotopy mnoha druhů ptactva. Ptáci jsou stejně jako ostatní tvorové poměrně přizpůsobiví, ale bydlení mezi paneláky nebo uprostřed průmyslových zón je pro ně nepřijatelné. Spousta ptačích druhů tak nenávratně z přírody mizí. Nejen kvůli zmenšujícímu se životnímu prostředí, ale i kvůli nedostatku potravy a nemožnosti zakládat hnízda a obývat přirozená stanoviště.
Česká republika používá k monitoringu ptačí populace tzv. indikátor běžných druhů ptáků, který ukazuje, zda se daří zvrátit pokles početnosti ptačích populací v ČR. Měření ukazují, že početnost populací běžných druhů ptáků v ČR od roku 1982 dlouhodobě stagnuje, přičemž v roce 2018 byla o 0,4 % vyšší než v roce 1982. Znamená to, že lidé si začali uvědomovat, jak nezbytná je přítomnost ptačích zástupců v našem životě.
Jde především o to, že ptáci jsou přirozenými regulátory hmyzích zástupců, kteří nám ve velkém znepříjemňují život. Ať už jsou to mouchy, housenky nebo třeba kůrovec, jejich přemnožení znamená pro člověka zásadní problém. A od toho jsou tu ptáci, aby nám pomohli. Těch ovšem musí být dostatečné množství. Další ptačí zástupci pak v rámci své potravy sbírají a konzumují mršiny a uhynulé živočichy, čímž ulehčují přírodě s rozkladem a zátěží životního prostředí. Dravci pak pro změnu regulují drobné hlodavce a spousta ptáků nás zbaví škůdců našich zahrad.
Začátkem dubna je tah ptáků v plném proudu. Je to jedno z ornitologicky nejzajímavějších období. V přírodě můžeme pozorovat jak řadu zimních hostů, kteří ještě nestihli od nás odletět, tak řadu migrantů, protahujících přes naše území na svá severská hnízdiště, ale i řadu našich druhů, které se právě v tuto dobu vracejí na svá hnízdiště a někteří ptáci už dokonce naplno hnízdí.
Ornitologové tuto dobu označují jako velmi příjemnou. Od dob, kdy byl Den ptactva, resp. Mezinárodní den ptactva uzákoněn, snaží se ornitologové i milovníci ptactva z řad amatérů ptáky chránit a vylepšovat jejich život. Již desítky let se proto např. provádějí amatérská sčítání ptáků, kteří přilétají ke krmítkům, staví se nejrůznější ptačí budky a krmítka, vybraná stanoviště se zásobují ptačím krmivem a podobně.
Víte, jací ptáci se vyskytují ve vašem okolí? Dokázali byste je pojmenovat? A víte, čím se tito vaši sousedé živí? Zkuste si na tyto otázky odpovědět a třeba pro vás budou pro příště ptáci zajímavější a ne jen ti křiklouni, kteří vás ráno budí.
