Všechny druhy host pocházejí z východní Asie, zejména pak z Japonska, Číny a Koreje. Jejich přirozenými lokalitami jsou vlhčí lesy, háje a louky. Kromě 40 základních druhů mají hosty i nepřeberné množství kultivarů a každoročně přibývají další. Hosta se totiž stala po celém světě velmi oblíbenou a poptávka po novinkách je stále velmi silná. Najdou se i tací nadšenci, kteří na svých zahradách pěstují pouze hosty a vytvářejí si vlastní sbírkové expozice. I když se jedná o rostlinu okrasnou listem, neznamená to, že by byla nevýrazná nebo nudná. Je až neuvěřitelné, kolik různých modifikací na jednu rostlinu najdeme právě u host.

Funkie mají v prvé řadě velmi proměnlivou velikost, kde nejmenší rostliny dosahují výšky okolo 10 cm a největší druhy i okolo 60 cm. Také tvar listu je velmi variabilní, v základu jsou vejčitě kopinaté s nápadnou žilnatinou, mohou ale být i velmi úzké či téměř kulaté. Nejpozoruhodnější je ale jejich zbarvení. Základní barvou je sytě zelená. Kromě ní můžeme ale vidět i hosty, které jsou téměř zlaté, šedé či šedostříbrné. Vedle celoplošné barvy je velmi časté i panašování a hosty mohou mít zelený střed s bílým okrajem, zelený střed se žlutým okrajem nebo obráceně. Díky tak velké různorodosti se dá sestavit skutečně pozoruhodný záhon nebo zahradní partie.

Hosty se kromě samostatného použití výborně hodí i jako doplněk mezi kvetoucí květiny, cibuloviny a keřové výsadby. Můžeme je také zasadit do větších nádob a pěstovat je na terase či balkóně. Nádherné listy jsou sice hlavní okrasou funkií, ale kromě toho některé druhy také hezky kvetou. Květní stvoly se objevují v období června až září a to nejčastěji v barvě fialové, lila a bílé. Jednotlivé zvonkovité květy jsou uspořádány v hroznu.

Pěstování

Hosta vyžaduje polostín, na plném slunečním úpalu se jim nebude dařit nikdy (pozn. Hosta tardiflora snáší asi nejvíce slunce ze všech druhů.). Plné slunce velké listy snadno popálí, rostlina sice může několik let vydržet, ale rozhodně nebude nijak estetickým přínosem zahrady. Toulavý stín pod korunami vyšších stromů je téměř ideální. Takové stanoviště také nejvíce připomíná původní domovské lokality funkií.

Rostliny preferují dobře zavlažené půdy, pokud je ale splněna podmínka polostinného stanoviště, vypořádá se po nějakou dobu i se suchem.

Na půdu nemají žádné zvláštní nároky, pouze vyloženě písčité, výsušné a vápenité zemi se raději vyhněme. Hosty jsou plně mrazuvzdorné a ochrana proti mrazům je zbytečná. Záhon se ale samozřejmě může přikrýt vrstvou listí, funkiím nevadí vlhčí zimy a neuhnívají.

Při výsadbě a při tvorbě zahradní kompozice je dobré počítat s tím, že hosta je sice vytrvalá (a poměrně i dlouhověká) rostlina, ale její listy nepřezimují. Na podzim je spálí první mráz a na jaře poměrně pozdě raší. Aby plocha nebyla zjara dlouho holá, je vhodné, osadit ji například jarními cibulovinami - narcisy, kosatečky, ladoňkami, apod. Plocha bude již brzy z jara krásně pestrá a po odkvětu cibulovin již zaujmou své místo hosty. Používejte raději takové cibuloviny, které se nemusejí každoročně vyjímat ze země.

Množení

Semena funkií jsou mnohdy neklíčivá a tak v domácích podmínkách je nejlepším způsobem množit rostliny dělením. Pěkně rozrostlý trs je nejlepší dělit na podzim nebo pak brzy z jara. Pokud byste chtěli trs rozdělit později, dojde k velmi silnému poškození listů, a to jak rašících, tak i již narostlých. Ve velkovýrobě se rostliny nejčastěji množí tkáňovými kulturami.

Výsadba

Výsadbu nových rostlin lze provádět kdykoliv v průběhu vegetační sezóny, rostliny se většinou prodávají dobře prokořenělé a ve větší velikosti. Při výsadbě se vždy předem ujistěte, jaká je konečná velikost daného druhu nebo kultivaru. Jak bylo již zpočátku řečeno - vzrůst se může velmi lišit. Znát tuto charakteristiku je také důležité z toho důvodu, ať víte, jak daleko máte rostliny od sebe vysadit a jak je kombinovat.