Moderní přístup k včelařství není pro včelky zcela přirozený. Vraťme včely do přírody
Včelařství je jedno z nejstarších řemesel. Pro chov včel je velice důležité najít vhodné místo, mít ideální úly a věnovat jim svou lásku a péči. Včeličky nás následně odmění svými produkty v podobě včelího vosku, medu, propolisu či mateří kašičky.
Včelařství a chovu včel se v dnešní době z velké části věnují lidé již spíše ze záliby (Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.)
Co nám přinese chov včel a včelařství?
Včelařství a chov včel je jedním z nejstarších řemesel. Před včelami medonosnými máme obvykle přirozený respekt, ale jejich zdraví prospěšný produkt je každodenní součástí našeho života. Ať už máme na mysli med, vosk, mateří kašičku nebo propolis, jedná se o výsledek těžké práce drobného hmyzu, kterému se nyní z velké části věnují včelaři spíše už pouze ze záliby.
Včely může v dnešní době chovat úplně každý. Dobrý včelař by však měl disponovat jistou dávkou odhodlání a chrabrosti. Svých svěřenců by se v žádném případě neměl bát. Také láska k přírodě je jedním z důležitých faktorů. Chov včel je ideální provozovat spíše na venkově. I když je možné provádět včelařství ve městech, jako např. na střechách budov, nejedná se o zcela zdařilý přístup. Tento moderní vztah k přírodě není totiž pro včelky přirozený.
Správný včelí úl by měl být rozběrné dílo. Je potřeba, aby byl jednoduchý a hlavně multifunkční. Klasický úl se skládá ze dna, několika nástavků a víka, přičemž nástavky by neměly být moc vysoké, abychom je mohli během roku plynule rozšiřovat či snižovat. Čtvercový tvar nástavku je ideálním tvarem. V každém nástavku pak najdeme jednotlivé rámy, ke kterým se pohodlně dostaneme.
Úly jsou vyráběny pro včely, tudíž by měly být pro ně přirozeným prostředím. Nejvhodnější materiál pro jejich výrobu je dřevo. Každý, kdo provozuje chov včel, ví, že se žádný úl neobejde bez česna, což je vletový prostor pro včeličky. Včelí úly by měly být volitelně rozebíratelné i z veterinárního hlediska. Pokud by tito odborníci přijeli na kontrolu včelstva, musí mít možnost vyndat jednotlivé rámky a podívat se, zda není v úlu nějaký problém.
Chov včel v zimním období
Pro každého správného včelaře je zima velice krátkým obdobím. Chov včel vyžaduje opravdu důkladnou přípravu a neustálou péči. Ještě v listopadu a prosinci se včeličky léčí proti varroáze a v lednu už se odebírají první vzorky mělu pro kontrolu, aby se zjistilo, kolik varroázy v úlu máme.
Přes zimu se včelstvo populačně zmenší. Již v únoru za pěkného počasí se mohou tedy začít odebírat jednotlivé nástavky, aby se včelstvo krásně obsedalo. V každém včelstvu je vždy pouze jedna dokonalá samička, které se říká matka. Dále zde přebývá několik set samečků, trubců. Největší zastoupení v úlu mají nedokonalé samičky dělnice, bývá jich 20–60 tisíc na jedno včelstvo.
Lidé se včel přirozeně bojí. Mají totiž žihadla, bodnutí je nepříjemné a bolí. Každý včelař ví, že chov včel vyžaduje i správný přístup ke svým svěřencům, aby bylo riziko získání žihadla co nejmenší. Včelař by měl za svými včeličkami chodit osprchovaný čistou vodou a oblečen v plátěném oděvu. Plátno je vhodné hlavně z důvodu pocení. Včely nemají rády pot. Právě proto je dobré před vstupem k včelám sundávat i hodinky. Pod páskem k hodinkám se hromadí pot a včelky pak směřují svá žihadla právě do prostoru kolem pásku. Naprostou samozřejmostí je i absence jakéhokoliv parfému.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů, rubrika Veterinární poradna
