Popínavé rostliny jsou doslova kouzelnice. Vdechnou život omšelé zídce nebo chladné kovové konstrukci. Mnohé z nich bohatě kvetou a jiné zase ochrání dům před vedrem nebo prosakující dešťovou vodou.
Mezi krásné popínavé rostliny patří i růže, které se krásně vyjímají třeba na rustikálním kovovém plotě
Některé popínavé rostliny se musí mít kde opřít
Nad tím, zda si pořídíte do zahrady popínavé rostliny, dlouho nepřemýšlejte. Druhů a odrůd je nespočet, takže si vyberete, i když jste zdánlivě omezeni prostorem. K jejich výsadbě se nejlépe hodí jarní období, kdy je půda ještě vlhká a nepanují úmorná vedra, nicméně sazenice koupené v kontejnerech můžete vysazovat třeba i na podzim.
Jak vyrobit oporu pro popínavé rostliny z větví
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Popínavky se dělí na samopnoucí, které nepotřebují k růstu žádnou oporu, protože se samy pnou například po zídce nebo kolem kmene stromu. Do této skupiny patří třeba břečťany, přísavníky nebo trubače. Oporu naopak potřebují pnoucí růže, zimolezy či jasmíny, které vytvářejí dlouhé šlahouny, které se musí někde zachytávat. Plaménky nebo vinná réva se zase rozrůstají pomocí kroutivých úponků zachycujících se postupně k vhodné podpoře.
Na slunce i do stínu najdete vhodné popínavé rostliny
Mnoho popínavých rostlin miluje slunné a teplé stanoviště, proto se hodí třeba na jižní strany domů nebo do prosluněných částí zahrady. Jednou z nejkrásnějších z nich je vistárie, která po celé léto poutá pozornost hrozny svých atraktivních květů. U nás se vistáriím daří v oblastech s mírnějším klimatem, protože jim příliš nesvědčí velké zimy, kdy mohou i nenávratně promrznout. Na vyhřátá stanoviště se hodí také velkokvěté plaménky (clematisy), ale jejich kořeny potřebují ochranu před úpalem, proto se podsazují kvetoucími trvalkami nebo nízkými keři. Stejně tak se bude na sluníčku dařit trubačům dorůstajícím až do desetimetrové výšky.
Chladnější zdi a zídky jsou ideálním místem pro popínavé hortenzie: bez opory vyšplhají několik metrů vysoko a v létě se obalí bílými květy. Podobně jako jejich keříčkové příbuzné jsou ale „alergické“ na vápno, takže se pro ně nehodí staré domy s vápennou omítkou. Ty ovšem nevadí zimolezům s atraktivními květy v mnoha pastelových odstínech. A zahradu zdobí i na podzim, kdy se na nich vytvoří černé nebo červené květy. Ty jsou bohužel jedovaté, takže zimolez raději nesázejte tam, kde často pobývají děti a zvířecí mazlíčci.
V polostínu se daří i oblíbenému psímu vínu, tedy přísavníku trojhrotému a pětilistému, nicméně právě ten patří k druhům, kterým nevadí ani slunce a na slunečných stanovištích se jeho listy s podzimem výrazněji zbarví. Ale i skutečně stinná a chladnější místa lze zkrášlit některou z popínavek, především některým z břečťanů popínavých, které se vyskytuje v mnoha barevných variantách. Například druh s přídomkem kavkazský se pyšní až dvaceticentimetrovými žlutozelenými listy. Nepatří ale do chladnějších oblastí, kde v zimě často mrzne.
Zdi obrostlé břečťanem nebo psím vínem vypadají pěkně a dodají objektu romantickou atmosféru. Navíc zvládají roli tepelného izolantu, protože snižují až o 3 % spotřebu energií a v létě zase zajistí příjemný chládek. Slouží rovněž jako přirozená ochrana proti prosakování dešťové vody do omítky. Popínavky vysázené poblíž stěn snižují vlhkost základů, protože si právě z těchto míst odebírají vodu pro svou potřebu. Nevysazujte je ale k nestabilním zdem a k loupající se omítce, protože by je mohly během růstu ještě více poničit. A ze stejného důvodu je nenechte vrůst až pod střešní krytinu a do okapů.
Většina popínavých rostlin potřebuje průběžnou, nepříliš náročnou péči, mezi kterou patří nejen pravidelná zálivka, kterou vyžadují více mladé rostliny, ale v menší intenzitě i starší vzrostlé keře. Nevyhnete se také občasnému zastřihování a dvakrát do roka (na jaře a na podzim) nastane čas na jejich přihnojení.
