Výsadba sazenic je činností, které by mělo předcházet důležité otužování sadby. Jde o proces, při kterém si malé rostliny postupně zvykají na venkovní prostředí, kterému předtím nebyly vystavené, a je stěžejné pro jejich správný vývoj a růst a také bohatou úrodu. Jak by mělo otužování probíhat?
Výsadba sazenic a její předešlé otužování je velmi důležité (Zdroj: Prima DOMA MEDIA, s.r.o.)
Výsadba sazenic a jejich otužování
Než přijde čas a provede se výsadba sazenic, je vhodné provést jejich otužování. Otužování sadby je proces, který slouží k posílení odolnosti rostlin vůči nepříznivým podmínkám. Používá se zejména při pěstování sadby, která má být později vysazena ven do zahrad nebo polí, doma za oknem.
Proces otužování spočívá v postupném vystavování mladých rostlin nepříznivým podmínkám, jako je chlad, vítr, sluneční záření nebo omezený přístup k vodě. Cílem je posílit rostliny a připravit je na náročné podmínky, se kterými se budou po výsadbě na jejich trvalém stanovišti setkávat. Otužování se obvykle provádí postupným střídáním příznivých a nepříznivých podmínek. Na začátku se rostliny mohou krátkodobě vystavovat nižším teplotám nebo slabšímu slunečnímu záření.
Postupně se doba a intenzita vystavení nepříznivým podmínkám zvyšuje. Tímto způsobem se rostlinám vyvíjejí pevnější stonky, hustější kořenový systém a zvyšuje se jejich odolnost proti nepříznivým vlivům. Příprava rostlin prostřednictvím otužování jim pomáhá přizpůsobit se změnám prostředí a snižuje riziko jejich poškození nebo odumření po výsadbě.
Kdy se výsadba sazenic a předešlé otužování provádí?
Výsadba sazenic i její otužování se provádí nejdříve po zmrzlých, tedy po 15. květnu. Minimálně čtrnáct dní předem je potřeba sadbu otužit. Ale datum neurčuje počasí, takže se vždy řiďte počasím venku. Nejste-li si jisti, je lépe ještě třeba týden počkat a nepřijít tak o úrodu.
Začněte tak, že sadbu, kterou jste doteď předpěstovávali v prostorách domu, dáte do bedniček a přenesete ven. Zvolte pro ně venku stinné místo – ze začátku ji nesmíte hned postavit na přímé slunce, které by ji spálilo. První den otužujte po dobu dvou hodin. Postupně čas otužování prodlužujte, stejně tak prodlužujte interval, kdy jsou rostliny venku, na slunci. Vždy je důležité dát si pozor na přímé sluneční záření. Pokud víte, že rostliny nebudete moci po delší dobu kontrolovat, je dobré překrýt sazenice bílou netkanou textilií po dobu, co budete pryč. Využít můžete také speciální tunely tvořené konstrukce a rovněž netkanou textilií, pod které stačí bedýnky se sadbou pouze položit.
Tunel s bílou netkanou textilií ochrání před sluncem
I když postupně s každým dalším dnem můžete snižovat i teplotu a prodlužovat interval, dejte si vždy pozor, aby u teplomilné sadby (rajčat, lilků a papriky) nepadala teplota pod 10 až 12 °C. Rostliny můžou začít umírat a ani si toho nevšimnete, jednoduše přestanou růst a úrody se nedočkáte. Naopak košťáloviny zvládnou nižší teploty otužování a poté výsadbu. U kedluben opět dejte pozor, aby teplota neklesla pod 7 °C ani během noci, protože pak vyběhnou do květu a bulvu vůbec nevytvoří. U ostatních košťálovin jsou kritické 3 až 4 °C. Spolu s následným přísuškem může takto nízká teplota způsobit opět vybíhání do květu.
Bulvový celer je citlivý a vysazuje se jako poslední
Nejpozději se provádí výsadba sazenic lilku a bulvového celeru, které jsou velmi náchylné na teplotu. Navíc po celou sezónu na nich nic nepoznáte – až ve chvíli, kdy začnou tvořit bulvu, vyběhnou do květu, nebo se bulva vytvoří příliš malá.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů; permaseminka.cz
