Brukvovitá zelenina v našem podvědomí, to je především zelí, kedlubna nebo brokolice. Víte však, co je vodnice? Pokud ne, rozhodně byste se měli o této neprávem opomíjené zelenině něco dozvědět a vyzkoušet jí pěstovat a připravovat z ní zajímavé pokrmy.
Na vodnici se už tak trochu zapomnělo, a přitom se jedná o skvělou brukvovitou zeleninu
Co je vodnice zač?
Vodnice (Brassica rapa), označovaná také jako brukev řepák, patří do skupiny brukvovité zeleniny. Chuťově i vzhledově připomíná kedlubnu či ředkvičku nebo také bílou ředkev. Její obsah tvoří hlavně voda, a také spousta minerálních látek, jako je draslík, železo a selen, vitamíny, jako je vitamin C a kyselina listová. Nemá téměř žádné kalorie, čímž se zařazuje mezi potraviny vhodné pro nutriční diety.
Jak ošetřovat záhony s brukvovitou zeleninou?
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Vodnici si lidé velmi často pletou s tuřínem. Není divu, jedná se totiž o příbuzné plodiny. Tuřín vznikl křížením hlávkového zelí a vodnice, a někdy se mu proto také říká žlutá vodnice. Tuřín má bulvy ale větší, mohou vážit dokonce až několik kilogramů. Vodnice má bulvy podstatně menší, přibližně okolo 15 cm v průměru. Na povrchu je bílá kromě části, která rostla nad povrchem země. Stejně tak je bílá i uvnitř bulvy. Tuřín je uvnitř spíše nažloutlý.
Vegetační období vodnice je poměrně krátké, obvykle trvá od 35 do 70 dnů. Pro výsev vodnice si ale vybereme těžší půdu, vysloveně lehké a písčité půdy jí nesvědčí. Ideální je, pokud je těžká půda bohatá na dusík. Nevyséváme do čerstvě vyhnojené půdy.
Přímý výsev můžeme začít už na začátku dubna, a dále můžeme vysévat i během roku až do srpna. Jednotlivé řádky by od sebe měly být ve vzdálenosti 40 centimetrů. Semena lehce přikryjeme a půdu dobře udusáme. Můžeme vyzkoušet systém, který využívali naši předkové – drobná semena dobře přikryje kompost přesypaný na vyseté řádky přes síto. Kompostovaná půda vytvoří tmavý pás, ve kterém se soustředí teplo a pás zůstává pěkně viditelný až to té doby, než rostliny vyrostou. Přihnojujeme tekutým hnojivem.
Vzešlé rostlinky jednotíme na vzdálenost 10-15 cm. Důležitá je pro vodnici pravidelná a důkladná zálivka. Na záhonech vedle vodnice může být salát, špenát, pažitka či fenykl. Tyto rostliny se s vodnicí velmi dobře snášejí.
Vodnici lze sklízet až do října či listopadu, protože snese i teploty lehce pod bodem mrazu. Kromě velkých bílých bulev jsou použitelné i listy, které se sklízí ale jen u mladých rostlin. U vodnice bohužel neplatí, že čím větší, tím lepší. Přerostlé bulvy jsou dřevnaté a mají výraznou chuť, která ale nemusí být úplně příjemná. Ideální je dodržet maximální vegetační dobu, což je 70 dnů. Její pěstování zvládneme klidně i na balkóně nebo v truhlíku, zde ale vybíráme drobnější odrůdy s kratším vegetačním obdobím.
Použití vodnice
Vodnice patřila v minulosti k potravinám, které zachraňovaly lidstvo od hladomoru, například v době středověkých válek. Dříve patřila mezi běžné potraviny na našem jídelníčku, konzumovala se velmi hojně v době, než se na náš stůl dostaly brambory. Vodnice má antibakteriální účinky a skvěle také působí na močové ústrojí a nervovou soustavu. Je vhodná pro všechny typy diet. Velké bulvy před konzumací loupeme, zvlášť u větších bulviček je slupka tužší.
Konzumuje se syrová – ve formě salátů nebo jako čerstvá zelenina k masu, s pečivem a máslem. Dá se také vařit. Můžeme si z ní připravit pyré podobné bramborové kaši. V salátech se snese prakticky s každou další zeleninou, výborný je salát z vodnice, cherry rajčátek, ředkviček a kvašené zeleniny. Můžeme k salátu přidat zálivku např. ze smetanového jogurtu, třeného česneku a několika kapek oleje.
Nastrouhanou vodnici můžeme použít obdobně jako dušené zelí z kedluben. Dá se rovněž vařit v polévkách, zapékat s těstovinami, přidávat k masovým směsím a podobně.
Vodnice je ideální zelenina díky velmi krátké vegetační době. Obsahuje skutečně cenné látky, je výživná a její pěstování je nenáročné, takže to zvládnou i začátečníci. Zkusme vrátit tuto brukvovitou zeleninu na naše záhony a obohatit si jídelníček o skvělou a chutnou potravinu.
