Ke své zahradě můžete přistupovat naturalisticky a proměnit ji v hotové umělecké dílo
Oudolf garden je možno označit za synonymum pro přirozenou divočinu. Jde o unikátní záležitost, za níž stojí jeden nizozemský krajinářský mistr, který se rozhodl změnit konvence zeleného prostoru a vetkal trvalky do zdánlivě nespoutaných luk a dalších zahradnických zázraků. Pojďte se s ní seznámit. Věříme, že stejně jako my, i vy propadnete jejímu kouzlu.
Ke své zahradě můžete přistupovat naturalisticky a proměnit ji v hotové umělecké dílo
Oudolf garden, čili Oudolfovy zahrady
Oudolf garden jsou zahrady vytvořené podle holandského zahradního architekta Pieta Oudolfa, který na konci 80. let minulého století začal zpochybňovat konvenční postupy. Označil tradiční zahradnictví za příliš dekorativní, pracné a náročné na zdroje. Rozhodl se proto místo toho jít jinou cestou a obrátil svou pozornost k vytrvalým, často samoregenerujícím rostlinám, keřům, trávám a divokým květinám, které byly v zahradě dlouho ignorovány, protože bylo upřednostňováno nekonvenční uspořádání výsadby.
Co nám dělá parádu v zahradě na podzim
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Kdo je Piet Oudolf?
Piet Oudolf je považován za zakladatele hnutí, které se věnuje novému přístupu k výsadbě zahrad. Zpočátku byl silně ovlivněn Mienem Ruysem, ale v 90. letech převzal mnohem přirozenější styl. Tehdy jeho výsadby napodobovaly prostředí prérie v severoamerickém stylu. Jeho současný styl je však popisován jako “nový naturalismus”. Je pro něj typické, že ve svých zahradách používá především trávy a keře. Trávy totiž podle něj do zahrady vnáší spontánnost a divokost. Navíc jeho kombinace rostlin jsou dynamické, dechberoucí a hravé. Oudolfovy zahrady jsou díky tomu působivé po celý rok, tedy i v zimě.
Ke své zahradě můžete přistupovat naturalisticky a proměnit ji v hotové umělecké dílo
Teorie spontánních zahrad
Oudolf radikálně přeměnil to, čím mohou zahrady a veřejné zelené plochy být. Tedy, že mohou být přirozené a spontánní, bez fixních schémat a klidně i vzdálené od estetiky okrasných rostlin a tradičních modelů. Taková ideální zahrada podle Oudolfa by měla působit především přirozeně a spontánně, ale zároveň by se nikdy neměla vymknout kontrole. Jeho zahrady proto nikdy nejsou jen o rostlinách, ale i emocích, atmosféře a smyslu pro kompletaci.
Ke své zahradě můžete přistupovat naturalisticky a proměnit ji v hotové umělecké dílo
Jak si vytvořit svou vlastní zahradu ve stylu Oudolf garden?
Pokud vytváříte zahradu, chcete ji mít jistě na dlouhou dobu, nejen na jednu sezónu. Zjistěte si proto, jaké rostliny jsou víceleté a jak dlouhou mají životnost.
Když květiny uschnou, nebojte se ponechat rostliny na místě, místo toho, abyste je hned stříhali. Pevné stonky a sušené lusky se semeny vydrží mráz i sníh a v té největší zimě získají nadpozemskou krásu.
Na zahradu zasaďte trávu do mlžných mas. Trávy vytváří v zahradě náladu, podobně, jako tomu je u světla svíček. Trávy sázejte hromadně, abyste vytvořili měkké a rozmazané pozadí pro ostatní rostliny. Výsledkem je pak romantický a nenucený vzhled. Velkou výhodou u trav je i to, že mají dlouhou životnost a jsou odolné vůči stresu. Nepotřebují tolik vody a ani péči na rozdíl od trvalek.
Při tvorbě své spontánní zahrady byste se měli držet pravidla 70 %, což znamená, že 70 % vaší zahrady by mělo být vyplněno strukturními rostlinami. Do zbývajících 30 % potom můžete zasadit výplňkové rostliny. Pro strukturu je dobré přitom sáhnout po opakujících se květinách, dlouholetých trvalkách a trávách.
Při navrhování své zahrady v tomto stylu se držte jednoduchosti. Dvě nebo tři vrstvy by měly stačit. Smyslem vrstev je pomoci oku rozeznat řád ve spleti listů a stonků. To zase pomáhá návštěvníkovi pochopit zahradu. Udělejte si proto nejprve seznam rostlin, které chcete použít. Nevybírejte je ale podle obrázků, ale doby květů, výšky, barvy a struktury.
Nezapomeňte, že i hnědá je také krásná barva. Spontánní zahrady nám připomínají, že život je koloběh a každá fáze v něm je zároveň krásná i nezbytná. Pokud tedy zahrady vypadají úchvatně v létě, na podzim a v zimě by měly být srdceryvné, protože odstíny žluté, fialové a růžové se postupně vytrácí do různých odstínů béžové, hnědé a černé. A nutno říct, že už dávno jsou pryč ty časy, kdy hnědé a žluté listy byly považovány za kompostový materiál, jež je zapotřebí co nejrychleji odstranit.
