Cibulkové rostliny nám mohou dělat radost nejen na jaře
Rostliny, které vyrůstají na záhonech nebo v květináčích z cibulek, jsou krásné a jsou velkou ozdobou našich zahrad. Nejsou to jen jarní tulipány nebo narcisy, ale i spousta letních a podzimních rostlin. Rádi vám je představíme a povíme, jak vypadá správná péče o cibuloviny.
Cibulkové rostliny nám mohou dělat radost nejen na jaře
Péče o cibuloviny
Mezi cibulovinami si drží prim jarní rostliny jako narcisy, tulipány nebo modřence. Cibuloviny ale nejsou pouze jarní květiny, patří sem velká skupina celoročně pěstovaných rostlin. Proto bychom se měli zaměřit na to, jak taková péče o cibuloviny vypadá v průběhu roku, které rostliny do této skupiny zařazujeme a co všechno dělat či nedělat, aby nám květiny krásně a bohatě kvetly.
Cibulkové rostliny nám mohou dělat radost nejen na jaře
Ačkoliv cibuloviny patří k velmi oblíbeným rostlinám na našich zahradách a pěstují se prakticky celoročně, půdní a povětrnostní podmínky cibulovinám zrovna nakloněny nejsou. Většina cibulovin má svůj původ na pláních Holandska, kde jsou daleko mírnější zimy, vlhká jara a půdní typ zcela cibulovinám vyhovující. Pro většinu druhů jsou vhodné polohy plně osluněné, otevřené, ale chráněné před silnými vysušujícími větry. Pozemky musí být bez plevelů, pokud možno rovinné nebo jen mírně svažité. U nás naopak nacházíme spíše půdy těžké a málo propustné. Počasí je ovlivňováno mrazivými zimami, sněhovými pokrývkami, velmi suchým a horkým létem a minimem srážek po celý rok.
Při péči o cibuloviny zvolte vhodnou půdu a hnojivo
Při péči o cibuloviny se zaměřte především na výběr stanoviště a přípravě pozemku. Všechny pěstované druhy vyžadují lehčí a středně těžké, dokonale propustné půdy s neutrální až mírně alkalickou reakcí. Půdy musí být dostatečně zásobeny humusem, ale nesmějí obsahovat nerozložené organické zbytky. Oblíbené hnojení organickými hnojivy, zejména čerstvým chlévským hnojem, je pro cibuloviny naprosto nevyhovující a může výrazně ovlivnit kondici cibulí.
Půda musí být před výsadbou cibulovin dobře zryta a prokypřena. Při prorývání půdy se rovněž aplikuje hnojivo, bohaté na dusík, kterého tyto rostliny spotřebují velké množství. Dalšími složkami, které by mělo hnojivo pro cibuloviny obsahovat, jsou fosfor a draslík. Tyto látky se podílejí na tvorbě cibulí, zatímco dusík ovlivňuje jejich velikost.
Další faktor, který ovlivní růst cibulovin, je půdní vlhkost. Nestačí se při péči o cibuloviny spoléhat pouze na dešťové srážky, ale dostatečně zásobovat půdu vodou. Pravidelný přísun dostatečného množství vody, a to zejména v tak zvaných kritických obdobích, je rozhodující pro příznivý vývoj cibulovin. Kritickým obdobím máme na mysli dobu ihned po výsadbě při zakořenění cibulí a hlíz. Druhé období je spojeno s rašením a rozvojem nadzemních částí. Třetím důležitým obdobím z hlediska potřeby vody je období po odkvětu.
Cibulkové rostliny nám mohou dělat radost nejen na jaře
Péče o cibuloviny při výsadbě
Základem úspěchu je zdravá a dobře vyvinutá sadba. Během skladování a bezprostředně před výsadbou je nutno ze sadbového materiálu odstranit nemocné a podezřelé cibule, které by byly zdrojem infekce pro ostatní rostliny.
Veškerý sadbový materiál s výjimkou hyacintů se před výsadbou moří fungicidními přípravky, které zamezují šíření půdních patogenních hub. Moření probíhá jednoduše – v přijatelné nádobce se rozmíchá přípravek na moření cibulovin, cibule se do tohoto přípravku na krátkou chvíli ponoří a nechají se oschnout na vzduchu. Namořené cibulky nikdy neotíráme, dokud jsou vlhké, protože bychom mořidlo setřeli.
Pokud chceme cibuloviny vysazovat na pozemek pravidelně, musíme nezbytně dodržet střídání místa, kam cibuloviny vysazujeme. Odborná literatura doporučuje dokonce až 6 let prodlev. Tato zásada neplatí ale u mečíků (gladiola), které se již nikdy nesmí vysadit na stejné místo, kde jsme je již v minulosti pěstovali. Tímto konáním zamezíme šíření nebezpečné choroby mečíků, kterou způsobuje houba Stromatinia gladioli, jejíž spory přetrvávají v půdě po několik desítek let.
Doporučená doba výsadby cibulovin:
tulipány – 1. – 15. října
mečíky 15. – 30. dubna
narcisy 15. srpna
krokusy 15 října
hyacinty 15. září
lilie co nejdříve na podzim po ukončení vegetace nadzemních částí, nebo co nejdříve na jaře, pokud byly cibule během zimy uloženy při teplotě maximálně +2°C
Ihned po výsadbě je nutné půdu dostatečně zavlažit a udržovat jí přiměřeně vlhkou i následující dny, aby mohly cibule zakořenit.
Cibulkové rostliny nám mohou dělat radost nejen na jaře
Během vegetace je nutno nejen udržovat pozemky v bezvadném stavu, ale také dbát na to, aby povrch půdy byl neustále kyprý a zbavený všech plevelů. Kromě péče o půdu a dostatečné zálivky je také potřeba hlídat a odstraňovat škůdce. Mluvíme především o myších a hryzcích, kteří vyhledávají cibule okrasných rostlin a okusují je. Po odkvětu je potřeba odstraňovat odkvetlé květy a stonky, které by rostlinu nadále spíše vysilovaly. Listy ponecháváme, samy na konci vegetačního období odumřou a zbytek rostliny se zatáhne zpět do cibule.
Některé rostliny v rámci péče o cibuloviny je potřeba na zimu vyjímat z půdy a uskladňovat na suchém a dobře větraném místě. Jde třeba o gladioly, begónie, kany, frézie, irisy nebo jiřinky. Jarní cibuloviny můžeme ponechávat v půdě i přes zimu. Narcisy, lilie a ocúny vyjímáme z půdy po 3 až 4 letech, když zpozorujeme výraznější rozmnožení rostlin a přílišné zahuštění porostu. Vyjmuté cibule očistíme od zeminy, necháme oschnout a uložíme v lískách v jedné vrstvě. Během klidové fáze kontrolujeme možný výskyt plísní, hniloby a jiných chorob. Zamezíme přístup hlodavcům a dalším škůdcům.
Některé druhy cibulovin jako třeba amarylky, bramboříky nebo begónie se nám budou dobře pěstovat i jako hrnkové rostliny. I tyto rostliny ale potřebují dobrou půdu, přiměřenou zálivku a pravidelný vegetační klid.
