Hořčice na zahradě může být milována, pokud je pěstována, ale také nenáviděna v případě, že půjde o hořčici polní. Ta je totiž obtížným a poměrně těžko zbavitelným plevelem, který může dokonce otrávit i hospodářská zvířata. Jak ji poznat a jak se jí zbavit? To se dozvíte v tomto článku.
Hořčice na zahradě může být radostí i velkou starostí (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Hořčice na zahradě
Hořčice na zahradě v pozici plevele je jednoletou bylinou z čeledi brukvovitých, která je známá jako hořčice polní. Jde o velmi rozšířený plevel, který roste především na loukách, v lesích a u cest. Velmi často roste v obilninách a okopaninách. Zapleveluje jařiny i ozimy. Na zahradě se často objevuje v místě, kde se pěstují luštěniny, červená řepa, brambory a další zelenina. Vyznačuje se neuvěřitelně rychlým růstem, u něhož velmi záhy zastiňuje vzrostlé osení a odčerpává z půdy nejen vodu, ale i živiny (především dusík, fosfor a draslík).
Její rychlý růst i dlouhá doba klíčivosti představuje obtížný hospodářský problém. Daří se jí především ve vápnitých půdách hlinitých a slínitých. V chladných oblastech se nachází ale jen přechodně. V bohatých půdách naopak můžete narazit na obzvláště velké a silné exempláře. Bohužel se pak stává, že část jeho semen se sklidí i s obilím, a takto znečištěné obilí se při dalším výsevu rozšiřuje do širšího okolí. Měla by být proto systematicky likvidována, což ale není snadný úkol, protože je nejen opylována hmyzem, ale je i samosprašná, takže se velmi snadno šíří do svého okolí.
Jak poznáte hořčici polní?
Hořčice polní je poměrně snadno rozpoznatelná, protože její malé žluté květy rostou jednotlivě na vrcholu stonku. Ten je přitom velký a rozvětvený (zhruba 30–80 cm vysoký). Kvete od května až do podzimu. Stonek i spodní strany listů jsou mírně chlupaté, přičemž ty nejníže rostoucí listy jsou také poměrně velké a mají tvar lyry. Tobolky semen jsou ve formě malých lusků, které jsou v závislosti na půdě hladké, nebo pokryté chloupky.
Rostlina je pro zvířata mírně jedovatá, takže snižuje kvalitu zeleného krmiva. Při střídání plodin způsobuje roku od roku přenos chorob a škůdců (háďátka řepného, molice zelné, zelných roztočů i patogenu Plasmodiophory brassicae) řepky a jiných brukvovitých rostlin. V širokých řádcích má tendenci se rozprostírat a pokrývat prostory mezi rostlinami. Nemá vysoké nároky, takže se jí daří i na slabších a kyselých půdách. Semena si uchovávají schopnost klíčit až 50 let. Snižuje výnos až o 5 %.
Snížení přítomnosti hořčice na zahradě je možné dosáhnout systematickým odstraňováním ještě před rozkvetením. Likvidace je přitom nutná nejen na samotném záhonu, ale i v oblastech sousedících s obdělávanými záhony. Dále je důležité, abyste používali pouze kvalitní osivový materiál bez semen plevele (tedy od spolehlivého zdroje) a pečlivě čistili své stroje a zařízení, které používáte pro sklizeň rostlin a setí semen. Hnojte výhradně jen velmi dobře rozložitelným hnojem a kompostujte jen bezsemenný plevel.
Někdy se však stav neobejde bez toho, abyste použili chemické přípravky pro ochranu rostlin čili herbicidy. Registr povolených přípravků proti hořčici je poměrně skromný a v současné době jsou registrovány pouze dvě účinné látky propaquizafop (např. Garland Forte) a quizalofop-P-tefuryl (třeba Pantera QT).
Zdroje informací: agromanual.cz; swiatkwiatow.pl; ciechagro.pl
