Pěstováním potočnice lékařské získáme zdravou a výživnou bylinu
Potočnice patří mezi vlhkomilné rostliny. Bohužel ale u nás také patří ve volné přírodě k ohroženým druhům. Protože to je bylina, která má pro náš organismus velký význam, měli bychom se naučit si ji pěstovat na zahradách a zvýšit tak její šance na přežití. Pokud poskytneme potočnici domov na záhonech, odmění se nám celou náručí vitaminů.
Mezi vlhkomilné rostliny počítáme i potočnici, která je variabilní v použití (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Potočnice patří mezi vlhkomilné rostliny
Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), starší název řeřicha potoční, je velmi stará léčivá bylina patřící do čeledi brukvovitých. Je to vytrvalá, silně vlhkomilná rostlina, která dorůstá až do výšky 80 cm. V dnešní době je rozšířená téměř po celém světě.
Ve volné přírodě roste u pramenů, v příkopech nebo v potocích, proto se řadí mezi vlhkomilné rostliny. Potrpí si na chladnou čirou tekoucí a vápennou vodu. V České republice byla v minulosti potočnice pro komerční účely pěstována pouze okrajově. Podle českých zákonů patří potočnice lékařská mezi silně ohrožené druhy.
Tyto vlhkomilné rostliny lze množit generativně i vegetativně. Výsev se provádí nejčastěji v červenci až srpnu a mladé rostlinky se přepichují koncem srpna. Pěstuje se v rašelinovém substrátu nebo propařené kompostové zemině, dobře roste i v substrátu s pískem v poměru 1:1, vyhovuje jí přírodní hnojení třeba kopřivovou jíchou.
Při výsadbě musíme půdu kolem každé rostlinky dobře stlačit nebo kořínky zatížit menšími kameny, aby voda neodnesla rostlinky. Kvete od dubna do září. Potočnice, jak její název napovídá, stejně jako další vlhkomilné rostliny potřebuje ke svému růstu dostatek vody. U potočnice je to ještě komplikovanější, protože musí mít dostatek čisté, okysličené, zvolna proudící a pokud možno během roku stejnoměrně teplé vody. Optimální stálá teplota vody je 11 °C a teplota vzduchu 18 – 20 °C. Nejvýhodnější jsou vody bohaté jódem a železem. Optimální pH je 6,5 – 7. Rostliny jsou otužilé a snesou i silnější mrazy.
Potočnici lze pěstovat také na volných plochách, vyžaduje však pravidelnou a vydatnou zálivku a nepřetržitě vlhký substrát.
Sklizeň se provádí za 1–2 měsíce od výsevu či výsadby v době, kdy jsou tyto vlhkomilné rostliny bohatě olistěné, a dále se opakuje každý měsíc do března až dubna. Sklízejí se mladé výhonky.
Dříve byla potočnice využívána jako náhražka hořčice, její semena se dají drtit a chutnají podobně jako hořčičné semínko. Zelené listy mají pálivou chuť podobnou ředkvičkám nebo slabšímu wasabi a používají se do salátů. Její nať má lehce pikantní chuť a využívá se jako koření. Léčivé účinky potočnice jsou známy už do středověku.
Podle MUDr. Zbyňka Mlčocha potočnice v čerstvém stavu obsahuje vitaminy A, C, D a E. Posiluje imunitní systém, léčí horečnatá a zánětlivá onemocnění a chudokrevnost. Podporuje vykašlávání hlenů, čistí krev, působí močopudně, stimuluje vylučování žluči, pročišťuje játra, zlepšuje zažívání, upravuje hladinu krevního cukru u diabetiků. Potočnice představuje alternativní náhradu zeleniny zejména v zimním období.
Choroby a škůdci
Potočnice, jako mnoho jiných vlhkomilných rostlin, téměř netrpí chorobami a škůdci. Z chorob se může okrajově objevit plíseň bělostná (Albugo candida), ze škůdců bělásek zelný (Pieris brassiceae), můra zelná (Mamestra brassicae), molice skleníková (Triaulerodes vaporariorum), mšice (Aphidoidea), třásněnky (Thysanoptera) a slimáci (Deroceras).
Zdroj informací: abecedazahrady.dama.cz, zahradaweb.cz, bylinkyprovsechny.cz
Publikováno: 1. 1. 2024, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová
