Patří k našim původním dřevinám, jsou všude kolem nás, ale málokdy najdeme jeřáb ptačí na zahradě. Spolu se svými dalšími příbuznými totiž patří tak trochu k neprávem opomíjeným dřevinám.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Jeřáb ptačí na zahradě není náročný
Jeřáb ptačí na zahradě udělá radost nejen vám, ale i přátelům z ptačí říše, protože jeho plody, známé jeřabiny, jsou snad nejoblíbenější potravou mnoha malých opeřenců. A jeho květy zase milují nenahraditelné hmyzí pomocnice včely. Jako dřeviny patří jeřáby mezi nenáročné, přizpůsobivé a „pionýrské“ druhy, protože pomáhají zazelenit místa, kde doposud téměř nic nerostlo.
Nejznámější zástupce rodiny stromů jeřábů je právě jeřáb ptačí, a to jak ten divoký, tak jeho vyšlechtěná verze s přídomkem sladkoplodý. Odlišíte je od sebe poměrně snadno: vyšlechtěný jeřáb má na rozdíl od svého divokého bratříčka listy zubaté jen do půlky. Je skutečně odolný, vydrží velké mrazy, takže ho najdeme po celé Evropě až po dalekou a chladnou Sibiř.
Hodí se do kuchyně i domácí lékárničky
V našich podmínkách jeřáb ptačí na zahradě zvládne i horské klima a sluší mu okrasná role v městských i venkovských stromořadích a alejích stejně jako solitérní stanoviště, která mohou být slunná i polostinná. Není náročný ani na půdu, ale dává přednost té dobře propustné. Existují rovněž keřové odrůdy, které se hodí do živých plotů.
Plody jeřabin poslouží i do efektních podzimních dekorací
Typické jsou jeho sytě červené plody zvané jeřabiny, které chutnají nejen ptákům, ale i nám lidem. Jen je zapotřebí je vždy tepelně opracovat nebo usušit, protože čerstvé jsou mírně toxické. Zpracovávají se jako kompoty nebo marmelády a mají také četné využití v lidovém léčitelství, kde se používají třeba jako prostředek na pročištění ledvin a jater nebo jako lék na revmatismus či obtíže související se zánětem horních cest dýchacích.
Za co může Napoleon
Ale podobně jako je jeřáb ptačí na zahradě tak trochu stranou zájmu, stejně je tomu s jeho příbuznými. Přitom za pozornost stojí třeba jeřáb oskeruše, krásný, dlouhověký a někdy až 15 metrů dorůstající strom, který se pěstuje více na Moravě než v Čechách. Sem ho prý přinesli Napoleonovi vojáci, kteří jeho plodů používali k léčení trávicích obtíží. Je sice teplomilnější než jeřáb ptačí, ale i on zvládne poměrně silné mrazy.
Zvláště na Moravě se daří jeřábu oskeruši s lahodnými plody
Potřebuje ale slunečné stanoviště a hluboké půdy. Jeho plody mají žlutozelenou barvu s červeným líčkem a jsou velmi chutné a šťavnaté. Dají se jíst syrové nebo zpracované v zavařeninách a kompotech, na Moravě se z nich dělá také jemná pálenka. Rodit ale začíná poměrně pozdě, až ve věku 10 až 15 let.
Jeřáb ptačí na zahradě má i bratříčky
Velmi okrasný je jeřáb muk, který se řadí k našim původním dřevinám, ale roste i na severu Afriky. Miluje světlé doubravy a skalnaté svahy s vápenitým podložím. Nepotřebuje vysloveně vlhko, ovšem v suchém prostředí postupně ztrácí svůj elegantní vzhled. Jinak je nenáročný, často ho proto objevíte v městských parcích, kde podobně jako ve velkých venkovských zahradách je pěkným estetickým prvkem v okolní zeleni. Stejně jako jeřáb ptačí na zahradě zvládne muk poměrně velké mrazy, někdy se uvádí, že i kolem -30 °C.
Na podzim se jeřáb muk postará o pěknou barevnou podívanou
Jako solitér v zahradách i parcích vypadá na slunných stanovištích efektně i jeřáb břek, který má nejen pěkné listy a korunu, ale také dekorativní kůru. Nemá rád přílišné vlhko, které způsobuje jeho strupovitost, ale jinak je opět nenáročný.
