Pichlavá a léčivá krasavice ve žlutém kabátku – to je mahónie cesmínolistá

Mahónie cesmínolistá patří mezi okrasné léčivky

Mahónie (Mahonia) patří do čeledi berberisovitých a zahrnuje více než 70 druhů. Je původem z Asie, Severní Ameriky a Jižní Ameriky, kde se vyskytuje v různých přírodních prostředích od horských oblastí po deštné pralesy.

Stálezelený keř nebo menší strom dorůstá výšky od 1 do 5 metrů, a můžeme jej zařadit mezi okrasné léčivky. Kvůli dekorativním květům, listům a plodům je velmi oblíbenou rostlinou v našich zahradách, parcích nebo na veřejných prostranstvích.

Listy mahónie jsou složené a mají ostré, pichlavé okraje, takže je nesnadné tuto rostlinu trhat. Květy mají obvykle žlutou nebo oranžovou barvu a jsou uspořádané v hroznech nebo klasech. Plody jsou kulaté, modročerné bobule, velmi atraktivní pro ptáky. Bobule mahonie cesmínolisté můžete bez obav konzumovat, protože jsou jedlé, třebaže je většina lidí má za jedovaté. Plody obsahují kromě organických kyselin a barviv také cukry, látky podporující krvetvorbu a především velké množství vitaminu C. Nezralé plody jsou naopak velmi kyselé a podobně jako třeba plody černého bezu obsahují jedovatý alkaloid berberin, který může způsobovat nevolnost. Proto nezralé plody nekonzumujte.

Tradičně bývají tyto rostliny používány k léčbě různých kožních problémů. Mírná jedovatost, která je obsažena díky alkaloidům v listech a kořenech, může senzitivním osobám způsobit podráždění kůže, zarudnutí nebo svědění. Reakce na jedovatost rostlin může být individuální. Nebezpečná může být dávka nad 20 plodů, které požijete v syrovém stavu. Pokud bobule přejdou varem a jsou odstraněna semena z bobulí, lze z nich připravovat velmi chutné marmelády nebo vína a sirupy.

Pěstování

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) patří mezi okrasné léčivky, které můžete zasadit prakticky kdekoliv – pod stromy, do temných koutů zahrady, do slunných trvalkových záhonů nebo jako předsadba volně rostoucích živých plotů, kde spolehlivě vyplní spodní patro. Přesto preferuje spíše polostinná až stinná místa. Mahónie cesmínolistá kvete na jaře – obvykle od dubna do května, stejně jako některé další okrasné léčivky.

Pokud je zima mimořádně krutá, může mahónie shodit listy. To ale není moc velký problém, protože tyto okrasné léčivky zvládají velmi rychle regenerovat. Na zimu tedy neuškodí ochrana před silnými mrazy. Během roku je možné mulčovat.

Roste nejlépe v dobře propustné a vlhké půdě s mírně kyselým až neutrálním pH. Půda by měla být bohatá na humus a dobře odvodněná. Přílišné přemokření mahónii nesvědčí. Pouze během sázení a prvních několika měsíců po výsadbě je potřeba pravidelně zavlažovat.

Hnojivo není příliš potřeba, pouze na vylepšení kořenového systému se používá hnojivo s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Na intenzitu slunečního záření je nenáročná – poroste stejně dobře na sluníčku jako ve stínu.

Choroby a škůdci

Mahónie jsou obecně odolné vůči škůdcům, ale občas mohou být napadeny mšicemi nebo molovkami. Pokud si všimnete příznaků napadení, lze použít neškodné prostředky, jako jsou mýdlové roztoky nebo insekticidy s nízkým obsahem chemikálií. Větve se využívají do vazeb a věnců jako dekorace. Díky svému hustému vzrůstu bývá mahónie často využívána jako živý plot.