Které rostliny nechyběly na záhonku našich babiček?
Doba se zastavit nedá, jde kupředu a stále se mění. A s ní se mění i rostliny, které pěstujeme na záhonech. Mnoho z nich, které jsou pro nás dnes běžné, naši předkové v životě nepoznali. A naopak některé rostliny, které pěstovaly naše babičky, už téměř vymizely nejen ze záhonů, ale i z našeho povědomí. Pojďme se vrátit v čase a podívejme se, co nabízely záhony našich babiček. Dokážete určit, k čemu se používaly všechny rostliny, které v těchto zahradách rostly?
Záhony našich babiček mnohdy skrývaly skutečné rostlinné poklady
Záhony našich babiček a jejich tajemství
Spoustu rostlin, které dnes rostou na našich zahradách, záhony našich babiček nikdy nepoznaly. Především nejrůznější hybridy, rostliny vyšlechtěné z původních druhů nebo exotické rostliny. Záhony našich babiček ale naopak skrývaly mnoho pokladů, které my dnes považujeme za plevel nebo se jejich pěstováním už nezabýváme.
V dobách dávno minulých neexistovaly chemické přípravky, které podporovaly růst a plodnost rostlin, stejně tak nebyly žádné pesticidy, herbicidy a fungicidy. Proti chorobám rostlin a proti škůdcům se bojovalo přírodní cestou. Rostlinám, které naše babičky pěstovaly, se v době výsevu pomáhalo například máčením semen do vývarů z léčivých bylin, do mléka, syrovátky nebo kvásku. Látky v těchto potravinách obsažené napomáhaly klíčení.
Pěstovala se především kořenová zelenina – mrkev, petržel a černý kořen, který je naopak dnes již téměř zapomenutý. Celer se do našeho podvědomí kupodivu dostal až v 19. století. Podobné to bylo s bramborami, které se začaly pěstovat jako jedlá plodina taktéž v 19. století.
Na záhonech ale nesměla chybět cibule a česnek. Plodová zelenina jako rajčata nebo papriky jsou módní zeleninou současnosti, dříve se pěstovaly spíše sporadicky, a rajčata dokonce jako okrasná rostlina. Velký podíl záhonů zaujímaly zelné hlávky, kapusta, kadeřávek a nejrůznější druhy brukví. A kromě zelí byl hlavní plodinou tuřín, celým jménem brukev řepka tuřín, a dále řepa používaná nejen jako zdroj cenných látek, ale i jako krmivo pro dobytek.
Nesměl chybět hrách a bob svinský (Vica faba), zatímco čočka a fazole u nás byly téměř věcí neznámou. Záhony našich babiček také disponovaly velkým množstvím bylinek. Jejich skladba se ale také zásadně lišila od našich bylinkových záhonů současnosti. Pěstovala se petrželka a pažitka, máta, tymián, ale také třeba šťovík, lebeda a spousta léčivek. Naopak třeba bazalka se do našich zahrádek jako kuchyňská bylinka dostala až ve 20. století. Používala se spíše jako okrasná rostlina odpuzující hmyz.
Naši předkové, stejně jako my dnes, milovali květiny a hojně je pěstovali. Neznali většinou žádné dnes moderní rostlinky ani hybridy, a přesto měli zahrádky plné kvetoucích a vonících květin. Pěstovaly se opět rostliny, které byly nejen krásné, ale i užitečné, resp. léčivé.
Růže milovaly naše babičky stejně, jako je milujeme my
Velkou část zahrad také zabíraly ovocné sady, kde nesměly chybět tradiční jabloně a hrušně, slivoně a další peckoviny, v nížinách se pěstovala vinná réva. Zajímavostí je, že drobné ovoce jako maliny nebo jahody se spíše dříve sbíraly v lesích, k jejich kulturnímu pěstování v zahradách se přikročilo až později. Jestlipak víte, jaké rostlině naši předkové říkali meruzalka? To je rybíz, jehož správný název je botanicky řazen do rodu srstka (Ribes) v čeledi meruzalkovitých.
Zdroj informací: Andrea Kern: Rady našich babiček
Publikováno: 19. 3. 2024, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová
