Je známo, že bylinky v čerstvém stavu jsou daleko účinnější než sušené. Navíc dokáží příznivě ovlivňovat funkci žaludku a ledvin, podporují chuť k jídlu a některé příznivě upravují krevní tlak. Nebojte se proto při procházce zahradou občas uštípnout výhonek nebo lísteček a rozžvýkat ho v ústech. Některé chutnají štiplavě, jiné jsou spíše hořké, ale věřte, že jste pro své zdraví udělali víc, než při nedělním posezení u svátečního oběda.
Kopr znali již staří Egypťané v dobách, kdy stavěli pyramidy (Zdroj: Ludmila Dušková)
Meduňka lékařská
Meduňka (Melissa officinalis) byla známá ve od středověku a patří mezi oblíbené bylinky, které jsou léčivé, ale i chutné. Poznáte ji podle vůně po citrónu. Meduňku můžeme použít čerstvou i ji nechat zmrazit. Dá se použít do salátů, jako příloha k pokrmům a na zdobení zmrzliny, právě kvůli své citrónové chuti. Skvělé je šampaňské s jahodami a meduňkou. Meduňka patří do čeledi hluchavkovitých, to znamená, že nemá moc velké nároky na pěstování. Může se pěstovat takřka kdekoliv, především ale jako součást skupinových výsadeb s bylinkami, které mají shodné nároky na pěstování (máta, šalvěj, oregano ad.), ale i jako solitéra. Vyžaduje slunné polohy a přiměřenou zálivku. Je nenáročná na hnojení.
Působí uklidňujícím způsobem, posiluje centrální nervový systém, účinkuje sedativně, působí proti křečovitým stahům a bolestem, používá se jako prostředek uklidňující trávicí trak a zažívací ústrojí. Lze ji využít proti migréně, bolestem v břiše při nadýmaní a průjmových chorobách, při menstruačních obtížích. Působí příznivě také na spánek.
Meduňka patří mezi oblíbené bylinky, které jsou léčivé, ale i chutné
Levandule (Lavandula officinalis)
V současné době známe levanduli hlavně z našich zahrad jako okrasnou a dekorativní vytrvalou rostlinu. Pěstuje se výsevem osiva v březnu, mladé rostliny se vysazují na stanoviště v květnu. Vyžaduje slunné polohy, humózní půdu, nesnáší přemokření, zastínění a těžké jílovité půdy. Pěstuje se však také pro farmaceutické a kosmetické účely, především ve Francii a balkánských zemích. U nás je pro tyto účely pěstována omezeně. Sbírají se květy sdrhováním nebo celé kvetoucí lodyhy a suší se při teplotě do 40 0C. V použití levandule se za tisíc let mnoho nezměnilo. Ve starověku, stejně jako dnes se doporučuje na posilující koupele. Květy levandule mají silné charakteristické aroma a hořkou příchuť. Levandulová silice má navíc dezinfekční účinky, proto se využívá na léčbu kožních plísní.. Levandulová lázeň přispívá k uklidnění nervů, proti migréně a nespavosti.
Levandulová lázeň přispívá k uklidnění nervů, proti migréně a nespavosti
Měsíček lékařský (Calendula officinalis)
Tato okrasná, zpravidla jednoletá zahradní bylina se pěstuje po celém světě a odedávna patří mezi nejvyužívanější léčivé rostliny. V Rusku se dokonce pěstuje v takovém množství pro léčebné účely, že zde byl pojmenován jako „ruský penicilin“. Vytváří vřetenovitý kořen a větvenou, až 50 cm vysokou lodyhu, má chloupkaté listy a velké žluté či oranžové květy. Kvete od začátku léta do prvních mrazíků. Na pěstování je nenáročný, vysévá se přímo na stanoviště, velmi dobře semení a mnohdy následující rok vyklíčí velké množství semen na místech kde byl pěstován.
Užívanou částí jsou květ a listy. Působí protizánětlivě, omezuje svalové napětí, podporuje hojení ran, zastavuje krvácení ze zevních poranění. Vnitřně se podává při zánětech lymfatických uzlin, žaludečních vředech a jako kloktadlo při infekcích horních cest dýchacích a ústní dutiny. Zevně se aplikuje na bércové vředy, křečové žíly a hemeroidy, většinou ve formě masti, kterou je možné připravit si doma.
Měsíček lékařský odedávna patří mezi nejvyužívanější léčivé rostliny
Kopr (Anethum graveolens)
Kopr znali již staří Egypťané v dobách, kdy stavěli pyramidy. Podle papyrusových svitků jej používali v kuchyni jako koření. Již císař Karel Veliký přikázal pěstovat tuto aromatickou rostlinu ve svých královských zahradách a od té doby se stal kopr v Evropě kuchyňskou zeleninou. Ve starých herbářích čteme, že po kopru se dobře spí, obzvláště když se koprovým olejem potře kůže, že kojícím ženám přináší mléko, že teplá šťáva, nalitá do ucha, je dobrá proti bolesti v uchu. Z lékařského hlediska je nejúčinnější semeno kopru, které obsahuje silici s příznivým účinkem, především proti plynatosti. Koprové semeno dále tiší křeče, podporuje chuť k jídlu a čistí krev.
Kopr se pěstuje z přímého výsevu jako jednoletá bylina. Velmi dobře a brzy klíčí, většinou se sklízí mladá, zelená nať, která se používá syrová jako doplněk nejrůznějších salátů.
Nať i květenství je nezaměnitelným doplňkem nakládaných okurek. Pokud se květenství nechá dozrát na záhonech, následující rok po přemrznutí semena výborně klíčí na místech, kde byl pěstován. V současném sortimentu jsou dvě odrůdy kopru Hanák a Moravan, které se liší obsahem silice. Nať kopru lze i zamrazit, nakládat do sladkokyselého nálevu a vynikající je i sušený.
Koprový čaj - 2 lžičky drcených semen přelijeme ¼ l vařící vody a necháme 10 minut louhovat. Při žaludečních nevolnostech popíjíme vlažný. Při nespavosti se doporučuje vypít šálek před spaním.
Proskurník topolovka (Althaea cannabina)
Jak vypráví starořecký básník Hesiodos, připravovali nejchudší vesničané z divokých slézů šlemovitý pokrm, o němž neměli boháči ani zdání. Pokrmy z kořene i nati sloužily ke zmírňování všech bolestí a zánětů. Proskurník byl ve starém Řecku nazýván bylinou všech nemocí - Herba omnimorbium. Květy, listy i kořen proskurníku obsahují velké množství slizu. Nejčastěji se používá kořen a listy do sirupů a čajů, usnadňuje totiž odkašlávání. Sléz byl dříve nazýván symbolem dobročinnosti a přítelem chudých. Roste a sám se semení u jejich obydlí, nemá v sobě nic škodlivého, hořkého ani ostrého. Pěstování je velice jednoduché ze semen, která jsou běžně v prodeji. Vysévá se v březnu až červnu, pěstuje se jako dvouletka, to znamená, že pokvete až druhým rokem po výsadbě. Velmi dobře semení, proto se může stát, že během několika let kolonizuje celou zahrádku. Při redukci rostlin však slouží jako dekorativní, vysoká květina, vhodná jako pozadí skupinových výsadeb.
Proskurník topolovka byl ve starém Řecku nazýván bylinou všech nemocí
Bazalka
V posledních letech se řadí mezi nejoblíbenější aromatické koření. Hned po majoránce ji můžeme zařadit jako nejvyhledávanější v semenářských obchodech. Oblibu si našla i u pěstitelů, kteří nemají zahrádku, ale vystačí si s pěstebním truhlíčkem či květináčem na okně či balkoně.
Bazalka pochází z Indie, kde je uctívána jako posvátná rostlina. Vděčí za to také díky své schopnosti odpuzovat hmyz, tam kde roste, se příliš nedaří mouchám a moskytům, přenášejícím různé choroby. Ve starém Římě považovali bazalku za koření lásky. Ale již i naše babičky bazalku pěstovaly, nejčastěji za oknem. Rostlina jim sloužila jako aromatické koření do jídla a současně odpuzovala hmyz.
Nedočkavci mohou s výsevem začít již během února. Ale pozor - bazalka je teplomilná rostlina, proto musíme výsevy udržovat v teple a na světle, nejlépe za oknem. Pro pěstování na zahrádce se vysévá během března do truhlíčků či pařeniště a na venkovní záhon ji vysazujeme až v druhé polovině května.
Se sklizní začínáme po zesílení rostlinek a pokud chceme mít dostatek čerstvých listů po celé léto, budeme rostliny zaštipovat, abychom zabránily jejich kvetení. Jinak rostlina spotřebuje většinu „síly“ na tvorbu semen na úkor listů.
Přestože je ve světě popsáno asi na 60 kultivarů, a některé rostou v tropech a subtropech jako trvalky, u nás se bazalka pěstuje jako jednoletá rostlina, kterou tedy musíme každým rokem znovu vysévat.
