Venkovní kapradiny jsou vhodné do stinných míst zahrady
Že jsou kapradiny náročné? Že patří pouze do lesa, kde se jim daří nejlépe? Omyl – kapradiny na zahradu patří a to dokonce na místa, kde se jiným trvalkám nedaří. Vyhovuje jim polostín i hlubší stín, spokojí se i s horší půdou, některé z nich kupodivu celkem dobře snáší i sucho. Vedle vysokých a rozložitých druhů se najdou i droboučké miniatury vhodné do skalek.
Kapradiny (Polypodiophyta) jsou velmi specifické rostliny s nesmírně zajímavým způsobem rozmnožování. Patří k výtrusným cévnatým rostlinám, čili kapraďorostům (Pteridophyta), a s jejich zástupci se setkáme po celém světě, nejčastěji pak ve formě bylin, ale výjimkou nejsou ani stromové formy. Kapradiny jsou vývojově velmi staré a jejich podobnost s mnoha zástupci pravěké flory je velká. Jejich počátek se datuje do období prvohor před 542 až 251 n. l.), konkrétně devonu, největšího rozvoje pak dosáhly v karbonu a permu. Právě v této době kapradiny dosahovaly velikosti mohutných stromů, druhohory a třetihory pak byly pro tyto giganty spíše ve znamení útlumu a vymírání.
Jejich biologie je zcela unikátní, kapradiny totiž netvoří semena, ale rozmnožují se pomocí tzv. výtrusů, které se tvoří na spodní straně listů či na výtrusorodých listech, které jsou svým vzhledem zcela odlišné. Po dozrání výtrusů, výtrusnice praskne a vítr je roznese po okolí. Výtrus vyklíčí v prvoklíček, který roste velmi pomalu a dosahuje výšky okolo 0,8 cm. Prvoklíček obsahuje samčí a samičí buňky, která se spojí a dají vznik nové kapradině. Způsobů rozmnožováním ale víc - podzemními plazivými sponky, pomocí cibulkovitých výtrusů, které mají některé druhy na spodu listů, velmi zajímavé jsou i tzv. kráčející kapradiny, které tvoří malé rostlinky na konci kopinatých listů. Po čase se list ohne a tak kde se dotkne země, rostlinky zakoření. Specifikem kapradin je i to, že druhotně netloustnou (tzn., nezvětšují tloušťku stonku nebo kořenu činností laterálního meristému kambia, případně felogénu).
Během svého více než 400 miliónů let dlouhého vývoje se kapradiny rozšířili po celém světě, najdeme je na Novém Zélandu, Asii, Evropě, Americe. Kromě růstu v půdě se adaptovali i na růst na kůře a větvích stromů. Česká republika má několik domácích druhů, mezi které patří kapraď samec či osladič. Jako pokojové dekorace se používají zejména tropické druhy, které v našich podmínkách nepřezimují venku.
Stromová kapradina Dicksonia roste na Novém Zélandu
Venkovním druhům se bude nejlépe dařit ve stinném koutě zahrady, nejlépe v podrostu vyšších listnatých stromů. Protože mají rády vysokou vzdušnou vlhkost, bude pro ně příhodnou lokalitou břeh jezírka nebo potůčku. Velmi dobře vypadají i ve skalce či v souvislosti s kameny. Jejich pěstování je v našich podmínkách možné všude, ale přeci jen v lokalitách výsušných a písčitých se jim bez zajištění potřebných pěstebních podmínek dařit nebude. Půda by měla být hlubší, živná s rašelinovým podílem. V okrajových lokalitách proto musíme vykopat velkou výsadbovou jámu a zeminu v ní zlepšit přídavkem rašeliny. Následně ji pak nesmíme nechat opakovaně přeschnout. Pravidelná závlaha, nejlépe kapková bude nutností.
POZOR - dobrá zpráva. Kapradiny se celkem dobře přesazují. Kořeny jsou velmi kompaktní a i ve chvíli, kdy mají rostliny narašeno kolem 10 cm, se dají dobře vyjmout z původního místa a přesadit na nové. Samozřejmostí je následná vydatná zálivka.
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) je klasika, se kterou se setkáme velmi často v listnatých i jehličnatých lesích. Na zahrádce mu věnujte dostatek prostoru, pokud se mu dobře daří, rychle se rozrůstá.
Matteuccia struthiopteris má mohutný vzpřímený růst
Kapraď samec (Dryopteris filix-mas) si díky spirálovitému stočení mladých listů, vysloužil zajímavý lidový název - „biskupská berla“. Velmi zajímavé je také jeho lékařské využití, Obsahuje zejména látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol, Kromě toho jsou v oddenku přítomny i hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky.
Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se v minulosti užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím. V dnešní době, kdy tito parazité nejsou zdaleka tak rozšířeni, je i použití odvaru z kapradě téměř neznámé, každopádně se ale domácí aplikace rozhodně nedoporučuje, špatné dávkování a použití může přivodit závažné zdravotní problémy.
Kyvor lékařský (Ceterach officinarum) nejčastěji nalezneme v zastíněné lokalitě ve štěrbinách skal a na starém rozpraskaném zdivu. Díky dekorativnímu vzhledu bývá pěstován v zahradách jako skalnička.
Sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) jedrobná kapradinka. Ve volné přírodě je kriticky ohroženým a zároveň chráněným druhem. Pokud zakoupíme sleziník v zahradnictví, bude pro něj nejlepší lokalitou stinná partie skalky bez přítomnosti intenzivně rostoucích druhů. Velmi zajímavý je i Asplenium scolopendrium Cristatum se zkadeřenými vrcholky listů.
Netík znožený (Adiantum pedatum) a netík půvabný (Adiantum venustum) patří mezi nejjemnější druhy kapradin a ačkoli tak nepůsobí, je v celku nenáročný a dodržíme-li podmínku polostínu a vlhčí půdy, poroste nám dobře a zejména v případě netíku půvabného se bude postupně rozšiřovat do okolí.
Podezřeň královská (Osmunda regalis) je kapradina, kterou bohužel již ve volné přírodě nenajdeme. Jedná se o vyhynulou rostlinu, která se dříve vyskytovala v oblasti Lužických a Krušných hor.
Kapraď osténkatá (Polystichum setiferum) má ráda výživnou půdu a na přídavek dobře vyzrálého kompostu reaguje nárůstem bohaté listové zeleně.
