Především pekingské zelí si nachází své pěstitele, vždyť je zeleninou podzimu. Jeho pěkně utvářené hlávky jsou zpestřením každého zeleninového salátu. Také přibývají každoročně nové odrůdy, což svědčí o jeho rostoucí oblibě. Často se však setkáváme se záměnou pekingského zelí za čínské a mnohdy pěstitelé ani nevědí, jaký je mezi oběma druhy rozdíl.
Čínské zelí obsahuje mnoho cenných látek pro náš organismus
Čínské zelí se u nás pěstuje velmi málo, přesto se velmi často o pekingském mluví jako o čínském. Nároky na pěstování obou druhů jsou však podobné.
Pěstují se z přímého výsevu na dobře připravený záhon ve druhé polovině července, kdy se již zkracuje den a nehrozí vybíhání do květu. Výsev se provádí do řádků 40 cm od sebe. Rostlinky pak pro svůj růst potřebují dostatek prostoru, a proto je jednotíme na vzdálenost 30-40 cm od sebe. Vzešlé rostlinky musíme dobře zalévat, také proto, že zálivka omezuje výskyt dřepčíků a blýskáčků.
Rostliny sklízíme postupně od září. Oba uvedené druhy zelí obsahují až 20 % bílkovin, cukru pouze 2 %, což je vyhovující především pro diabetiky. Obsah vitamínu C je na podzim 25-35 mg. Dále je cenný obsah vlákniny a hořčin.
Přestože je odolné vůči krátkodobým mrazíkům, je výhodné záhon zakrýt bílou textilní fólií. Před příchodem silnějších mrazů lze rostliny i s kořeny vyjmout ze záhonu a založit do pařeniště nebo sklepa, kde je můžeme sklízet postupně dlouho do zimy.
