Vrch Hostibejk zaujme neobvyklým názvem. Patrný je jeho starodávný původ, nepochybně slovanský, ale zde vztyčené menhiry, zaznamenané ještě před první světovou válkou, měly původ ještě starší. Postavili je bájní Keltové a nebo lidé ještě tajuplnější? Na bezmála sto let kameny z Hostibejku zmizely. Vrátily se už ne do posvátných hájů, ale prostřednictvím společnosti Zahrady snů k jednomu rodinnému domu.
K čemu takové kameny vztyčené na různých místech sloužily, se odborníci stále hádají: někdo v nich vidí kultovní místo, jiný bod důležitý pro astronomická pozorování, podle dalších propojují sílu nekonečného vesmíru a jádra Země, takže představují jakýsi energetický zářič. Poslední jmenovaní badatelé kolem menhirů bloumají s kyvadélkem nebo virgulí, zatímco předchozí se jim posmívají.
Možná jsou správné všechny tři teorie a snad i nějaká další. Jak to opravdu bylo, nikdo neví. Přitahují ale jako magnet. Ať už je důvod vzniku takových megalitů jakýkoliv, vždycky působí trochu záhadně, podněcují naši fantazii a místu, kde stojí, dodávají neotřelý punc.
Jak se znovu staví pravěk
Dům už měl všechno, co domu náleží, ale hromad přebytečné zeminy, která po stavbě zůstala, se začínaly zmocňovat plevely a trávy. Hranice mezi přirozeně rostoucími stromy za plotem a vegetací, která vyrazila na haldách, byla zřejmá…, to jen na obrázku všechno působí malebněji, než ve skutečnosti.


Nejprve musely nastoupit stroje, odstranit půdní pokryv a podle projektu přeformovat terén. Úkolem tvůrců bylo výškovou růzností opticky prostor zvětšit a měkkou modulací přitom „zútulnit“. Především však šlo o to, určitá místa zdůraznit.


Právě na ně se totiž vrátí tajuplné kameny na kameny. Nebudou stát jen tak v trávě, ale jen zapomenutí bozi vědí, jak to v šerém dávnověku na kultovních místech opravdu vypadalo. Úroveň jednotlivých stupňů určí betonové a keramické tvarovky.


Menhiry spojí řeka, spíš potůček – jenže z kamení. I klenutý dřevěný můstek přes něj bude nejen esteticky zajímavý, ale může mít i symbolický význam, záleží na tom, jak budeme chtít tuto zahradu „číst“.


Přijely stromy: tam, kde sousedí s menhiry, padla volba na vzrostlé dřeviny nepůsobící nijak exoticky, aby „krajina kamenů“ přirozeně splynula s tou za plotem. Pomůže to kamenům na zahradě probudit jejich energetickou sílu? Od vchodu bude mít zahrada spíš konvenční ozdobný charakter.


Než se položí tráva je povrch třeba uhrabat a zvlášť u kamenů ještě zpevnit „žábou“. Doprava a stavba dávných menhirů s primitivními prostředky je pro badatele stále hádankou, vždyť ani pro vyspělou techniku to nebyla hračka.


Travní koberec vyžaduje péči. Bokem od kamenů na zahradě roste altán, letní kuchyně, meditační místo – cokoliv chcete. Odpočívat zde bude jistě úžasné…


Neotřelé pojetí této zahrady jistě není návodem doporučujícím všude vztyčovat novodobé menhiry, ale ukazuje, jak lze třeba dávnou pověst a nebo tradici originálně propojit se současností, uctít ducha místa novým obsahem. Je to o moc víc, než jen prostě říct: "Kameny se vrátily na Hostibejk."


O architektuře a stavbě zahrad více na www.zahradysnu.cz.
Publikováno: 16. 3. 2018, Autor: Jiří Jan (text), Daniel Purgert, Zahrady snů.cz (foto), Profil autora: Redakce