Vrch Hostibejk zaujme neobvyklým názvem. Patrný je jeho starodávný původ, nepochybně slovanský, ale zde vztyčené menhiry, zaznamenané ještě před první světovou válkou, měly původ ještě starší. Postavili je bájní Keltové anebo lidé ještě tajuplnější? Na bezmála sto let kameny z Hostibejku zmizely. Vrátily se už ne do posvátných hájů, ale do zahrady jednoho rodinného domu.
K čemu takové kameny vztyčené na různých místech sloužily, se odborníci stále hádají: někdo v nich vidí kultovní místo, jiný bod důležitý pro astronomická pozorování, podle dalších propojují sílu nekonečného vesmíru a jádra Země, takže představují jakýsi energetický zářič. Poslední jmenovaní badatelé kolem menhirů bloumají s kyvadélkem nebo virgulí, zatímco předchozí se jim posmívají.
Možná jsou správné všechny tři teorie a snad i nějaká další. Jak to opravdu bylo, nikdo neví. Přitahují ale jako magnet. Ať už je důvod vzniku takových megalitů jakýkoliv, vždycky působí trochu záhadně, podněcují naši fantazii a místu, kde stojí, dodávají neotřelý punc.
Jak se znovu staví pravěk
Dům už měl všechno, co domu náleží, ale hromad přebytečné zeminy, která po stavbě zůstala, se začínaly zmocňovat plevely a trávy. Hranice mezi přirozeně rostoucími stromy za plotem a vegetací, která vyrazila na haldách, byla zřejmá, to jen na obrázku všechno působí malebněji, než ve skutečnosti.
Nejprve musely nastoupit stroje, odstranit půdní pokryv a podle projektu přeformovat terén. Úkolem tvůrců bylo výškovou růzností opticky prostor zvětšit a měkkou modulací přitom „zútulnit“. Především však šlo o to, určitá místa zdůraznit.
Právě na ně se totiž vrátí tajuplné kameny na kameny. Nebudou stát jen tak v trávě, ale jen zapomenutí bozi vědí, jak to v šerém dávnověku na kultovních místech opravdu vypadalo. Úroveň jednotlivých stupňů určí betonové a keramické tvarovky.
Menhiry spojí řeka, spíš potůček – jenže z kamení. I klenutý dřevěný můstek přes něj bude nejen esteticky zajímavý, ale může mít i symbolický význam, záleží na tom, jak budeme chtít tuto zahradu „číst“.
Přijely stromy: tam, kde sousedí s menhiry, padla volba na vzrostlé dřeviny nepůsobící nijak exoticky, aby „krajina kamenů“ přirozeně splynula s tou za plotem. Pomůže to kamenům na zahradě probudit jejich energetickou sílu? Od vchodu bude mít zahrada spíš konvenční ozdobný charakter.
Než se položí tráva je povrch třeba uhrabat a zvlášť u kamenů ještě zpevnit „žábou“. Doprava a stavba dávných menhirů s primitivními prostředky je pro badatele stále hádankou, vždyť ani pro vyspělou techniku to nebyla hračka.
Travní koberec vyžaduje péči. Bokem od kamenů na zahradě roste altán, letní kuchyně, meditační místo – cokoliv chcete. Odpočívat zde bude jistě úžasné.
Neotřelé pojetí této zahrady jistě není návodem doporučujícím všude vztyčovat novodobé menhiry, ale ukazuje, jak lze třeba dávnou pověst anebo tradici originálně propojit se současností, uctít ducha místa novým obsahem. Je to o moc víc, než jen prostě říct: "Kameny se vrátily na Hostibejk."
Zdroj informací: Jiří Jan, Zahrady snů
Publikováno: 16. 3. 2018, Autor: Jiří Jan (text), Daniel Purgert, Zahrady snů.cz (foto), Profil autora: Redakce