Venkovní kuchyně není pouze o moderní, plně vybavené kuchyni s přístřeškem, jde o moderní trend, který je také o vaření u otevřeného ohně, grilování v přírodě nebo vaření v Setonově hrnci. Venkovní kuchyni přitom můžete mít na své zahradě, ale vlastně kdekoliv jinde. A my víme, jak si takové venkovní vaření můžete plnými doušky vychutnat.
Jak se vaří ve venkovní kuchyni? (Zdroj: Depositphotos)
Venkovní kuchyně ve městě
Venkovní kuchyně můžete mít nejen na své zahradě, venkovní grilování je dnes již možné vychutnat si v řadě městských parků, např. ve Stromovce, v oboře Hvězda, v Ďáblickém háji, v Hloubětíně, v Kunratickém lese, v Hostivaři, v Prokopském údolí, v Chuchelském háji, v Divoké Šárce nebo v Řepích a v Motole. Venkovní kuchyně však nejsou jenom tam, ale v celé řadě jiných českých měst. Místa jsou opatřena lavičkami, stoly, koši a kromě prostoru pro grily, také i otevřenými ohništi. V místech jsou někdy i otýpky dřeva.
Venkovní kuchyně může být i ve městě. Přibývá míst, kde si s rodinou i přáteli můžete vychutnat vaření v přírodě na svých grilech i na otevřených ohništích
Vaření v přírodě
V přírodě však nemusíte vařit pouze na grilech přinesených z domu. Vaření venku můžete realizovat hned několika dalšími způsoby.
Nejznámější a vůbec nejjednodušší způsob venkovního vaření je opékání na klacku nebo tzv. horizontální rožnění. Na klacku se nejčastěji opékají uzeniny, ale také i chleba. Klacek se drží v ruce, když se položí do vidlice zapíchnuté do země, jde o rožnění. Na rožni se rožní většinou kuře. Při budování rožně je zapotřebí myslet na to, že samotný rožeň by měl umožnit otáčení i volbu různých výšek. Je na něj možné také zavěsit i kotlík, ale to už potom nejde o rožeň, ale o závěs.
Mnohem pohodlnější úprava masa v přírodě je s pomocí vertikálního rožně. Takový rožeň se vyrobí ze dvou pevných prutů, které se zapíchnou po stranách ohniště. Každý na jednu stranu. Nahoře by měly mít vidlice, do nichž je možno položit dlouhý klacek, na němž je napíchnuté maso.
Venku si můžete na klacku opéct nejen párek, ale i klobásu nebo dokonce kus masa
Takovým přírodním grilem je pečení na kameni. Pěkně starým způsobem. K pečení na kameni potřebujete hladký placatý kámen. Kámen nesmí být umístěn na vlhkém místě, protože by v ohništi nebezpečně praskal. Pokud kámen není z jedné strany dokonale placatý, zakopejte ho do středu ohniště, a to tak, aby venku byla pouze rovná plocha kamene. Pečení na kameni přitom probíhá tak, že se na ohniště navrší dřevo, které se zapálí. Počká se na vytvoření dostatečného množství žhavého popela. Pak se dřevo rozhrne, kámen se omete a může se na něm po promazání tukem péct.
Další variantou venkovního vaření je pečení v alobalu. Z alobalu si hned vedle ohniště vyrobíte pec. Místo vystelte alobalem a pomocí klacků vytvořte alobalovou stříšku otevřenou směrem do ohniště. Vzniknout by vám měla taková malá jeskyňka. Tato jeskyňka je ideální pro pečení ryb.
Vaření v kotlíku na vertikálním rožni nad otevřeným ohništěm
Jedna z nejstarších venkovních kuchyní využívá k pečení popel. Žhavý popel po ohni dává pokrmům specifickou chuť. Funguje to tak, že jídlo se do silné vrstvy popela zahrne a nechá se opékat.
Vrcholem venkovní kuchyně je tzv. Setonův hrnec, což je vlastně takový přírodní papiňák, jehož základem je zhruba 50 centimetrů hluboká jáma. Ta je vyložena nahřátými kameny. Maso připravované v Setonově hrnci je velice chutné a šťavnaté. Jde o pomalé pečení a dušení.
