Cuketa je moderní a zdravá zelenina. A není divu, vždyť obsahuje spoustu vlákniny i vitaminů a pouhých 20 kcal na 100 gramů, což z ní dělá ideální nízkokalorickou potravinu. A to už je pádný argument, proč se pustit do jejího pěstování. Klasikou jsou cukety s podlouhlými tmavě zelenými plody, k nim přibyly nasládlé žluté, světlezelené kulaté nebo lahůdkové baby cuketky. A nebojte, letos je ještě vypěstovat stihnete!
Proč je cuketa moderní zelenina
Cuketa (tykev obecná Cucurbita pepo) obsahuje až 90 % vody, vlákninu, mnoho vitaminů a stopových prvků a svým nízkokalorickým složením je to ideální moderní potravinou. Je vhodná k detoxikaci a pročištění těla. Draslík, který obsahuje, pomáhá vyloučit toxiny a přebytečnou vodu z organizmu. Proto jsou pokrmy z cukety tak vhodné pro lidi, trpící dnou, revmatismem, cukrovkou, obezitou a bolestmi kloubů. Plody cukety pomáhají čistit trávicí trakt (pomáhají při zácpě), příznivě ovlivňují činnost ledvin.
Pěstování cuket z přímého výsevu
Do konce května cukety vyséváme přímo na venkovní záhony: 2–3 semínka do hnízd do hloubky okolo 6 cm. Po vzejití necháme v hnízdě dvě rostlinky. Cukety můžeme různě kombinovat – třeba zelenou a žlutou nebo třeba jedno hnízdo cukety a jedno hnízdo patizonu (pěstuje se stejně). Doporučuji kombinovat zelenoplodý raný hybrid Startgreen F1 s vegetační dobou do první sklizně 55–60 dní a k tomu hybridní cuketu se zlatožlutě zbarvenými plody Goldline F1 nebo žlutě žíhanou Sunstripe F1. Z patizonů se hodí například bílý Delikates nebo žlutý Sunseance F1. V případě sucha, jako je letos, cukety dostatečně zaléváme a jednou za 10 dní přihnojíme ledkem vápenatým nebo startovacím hnojivem. Mladé plody pravidelně sklízíme, pokud je totiž necháváme přerůstat, snižujeme tím nasazování a růst nových plodů.
Žluté cukety
Cukety žluté mají oproti klasickým tmavě zeleným jemnější, křehčí plody. Barva není to jediné, čím vynikají. Válcovité plody odrůdy Goldline F1 mají vyšší obsah betakarotenu a jsou i chutnější. Sklízí se mladé plody velikosti 15–20 cm. Další žlutou cuketou je odrůda Sunstripe F1. Tato hybridní cuketa má středně vzrůstnou keříčkovitou rostlinu. Atraktivní zářivě žluté plody se zlatým žíháním si udržují štíhlý tvar i při přerůstání, mají vynikající nasládlou chuť. Sklízí se mladé plody na grilování a pečení, odrostlejší plody můžeme zpracovávat jako běžné cukety.
Kulaté cukety
Hybridní cuketa Trend je moderní partenokarpická cuketa, která nepotřebuje k vývoji plodů oplodnění. Velmi lahodné, prakticky bezsemenné plod jsou kulaté, světle bělozelené, s pevnější dužninou, která při přezrávání pomaleji měkne. Nejchutnější jsou mladé plody o průměru 8 až 10 cm. Vegetační doba do první sklizně 55–65 dní. Tahle odrůda má rozkladitější a vzrůstnější keříčky než klasické cukety, a nejlépe prospívá ve sponu 120×80 cm.
Baby cuketky
Hybridní cuketa s velmi kompaktním keříčkem Bush Baby F1 je určená především pro sklizeň mladých atraktivních tzv. baby plodů. Plody jsou světle zelené s krémově zelenými pruhy. Při sklizni na baby plody má tato odrůda velmi jemnou dužinu delikátní chuti. Je ideální především pro pečení a grilování napůl rozkrojených plodů; pokud přerostou, mohou se zpracovávat jako běžné cukety. Při pravidelném sběru mladých plodů rostlina tvoří stále nové a nové plody a budete pak překvapeni nejen kvalitou, ale i bohatostí sklizně.
Tip:
Cuketové květy jsou delikatesa
Především ve Středomoří se podávají jako příloha či hlavní jídlo květy cuket plněné nádivkou nebo masovou směsí a smažené s humří, šunkovou, křenovou, sýrovou a podobnou náplní. Před podáváním je vždy nutné odstranit u samčích květů hořký zelený květní kalich! S květem musíte zacházet velmi opatrně, je neobyčejně křehký, abychom zachovali jejich jakost, pracujeme s nimi při teplotě 1–4 °C, zvlhčujeme je, případně uchováváme přímo ve studené vodě. Před podáváním čerstvé květy opláchneme a ponoříme do mírně osolené vody s ledem. Jako ozdobu či do zeleninových salátů se zálivkou květy přidáváme až těsně před servírováním.
Zdroj informací: SEMO a.s.
Publikováno: 23. 5. 2018, Autor: Jan Prášil, Profil autora: Jan Prášil