Tulipány, mečíky, jiřinky, begonie: Cibule, nebo hlízy? Víme, jak to je!
I když se tulipánům, mečíkům, jiřinkám či begoniím se běžně říká cibuloviny, jsou mezi nimi značné rozdíly. Zvláště zahrádkáři-začátečníci by mohli neznalostí při jejich pěstování poměrně zásadně chybovat, protože cibule se chovají trochu jinak než hlízy cibulové, stonkové a kořenové. Prozradíme vám, jak to vlastně je.
Víte, čím se od sebe liší hlízy a cibule? (Zdroj: ibulb.com)
Pravé cibule
Pravé cibule mají například tulipány (Tulipa), narcisy (Narcissus), hyacinty (Hyacinthus) či okrasné česneky. Vznikly přeměnou listů nebo listových základů. Jsou tvořeny dužnatými, vrstevnatě loženými šupinami hustě uspořádanými na podpučí (spodní část cibule), které chrání srdce cibule, kde jsou uloženy základy stonku, listů a květů. Povrch je většinou opatřen tzv. suknicí, která zabraňuje poškození a vysychání. U cibulí se dá snadno rozeznat zašpičatělý vrchol, který při výsadbě směřuje vždy nahoru, a základnu, z níž se vyvíjejí kořeny.
Cibulovou hlízu mají například šafrány (Crocus), mečíky (Gladiolus) či frézie (Freesia). Je jakýmsi přechodem mezi cibulí a hlízou. Vzhledem se podobá cibuli, ve skutečnosti však jde o ztluštělou bázi stonku bez dužnatých šupin a jeden až dva pupeny na vrcholu. Vnější obal tvoří suknice. Při výsadbě se ujistíme, že pupeny směřují vzhůru.
Stonkové hlízy mají například bramboříky (Cyclamen), některé sasanky a begonie hlíznaté (Begonia tuberhybrida). Mají kulovitý, oválný nebo zploštělý, bochánkovitý tvar. Na jejich povrchu jsou drobná očka, z nichž raší nové výhony. Při výsadbě dbáme na to, aby právě tato očka mířila k povrchu. Pozor u bramboříků, u nich platí přesný opak – pupeny patří dolů, sázíme je tedy vzhůru nohama.
Kořenové hlízy mají například jiřinky (Dahlia) a pryskyřníky. Nejčastěji mají hvězdovitý či prstovitý tvar. Vznikají přeměnou hlavních kořenů, které ztloustnou a zdužnatí. Jejich vnitřní část se nevrství do šupin.
