Svou zahradu a jídelníček můžeme obohatit i méně obvyklými druhy zeleniny. Takzvaná indická okurka, lagenárie, kalabasa, patří k vděčným, bujně rostoucím popínavým druhům tykví. Její plody lze jako mladé připravit na mnoho způsobů, vyzrálé jsou pak krásnou dekorací a slouží i jako nádoby.
Lagenárie či kalabasa (Lagenaria siceraria), zvaná indická okurka je statná popínavá jednoletá rostlina z čeledi tykvovitých. Je oblíbená nejen pro mladé plody, využívané k přípravě jídel, ale i pro zajímavé, plně dozrálé a na povrchu ztvrdlé, dekorativní tykvičky. Používají se mimo jiné k výrobě půvabných, lehkých nádobek, oblíbených například pro popíjení čaje maté. Lagenárie pochází pravděpodobně z Afriky a Asie a byla vyšlechtěna do četných odrůd.
Indická okurka je u nás poměrně málo známá. Přitom se jedná o velmi zajímavou atraktivní tykvovitou rostlinu, která potřebuje pro vypěstování podmínky podobné, jaké mají okurky.
Je to jednoletá, drsně chlupatá bylina s popínavou lodyhou a světle zelenými srdčitými nebo ledvinovitými listy. Kvete bílými květy na dlouhých stopkách, plody jsou válcovité, dužnaté, podobné obřím okurkám, dorůstající však délky až 1,5 m.
Mladé plody jsou výborné do salátů, na nakládání do okurkových nálevů, nebo z nich můžeme připravovat pokrmy stejně jako např. z cuket. Zvláštností kalabasy je možnost sklízení po částech, podle potřeby a chuti. Zbytek ponechaný na rostlině nepodléhá hnilobě, ale po zaschnutí řezné plochy, dorůstá dál.
Velmi atraktivní je i další použití – v plné zralosti totiž oplodí zdřevnatí a dužnina vyschne. Suché vyčištěné plody se v zemích původu této rostliny používají jako nádoby na tekutiny, plováky, nebo dokonce k výrobě hudebních nástrojů. Ozdobené působí jako originální dekorace.
Indická okurka je velmi šťavnatá a chutná zelenina
Pěstování je podobné jako u jiných tykvovitých plodin, nejlépe ve fóliovnících nebo studených sklenících, kam vysazujeme předpěstovanou sadbu do konce května do sponu 1x1m k opoře. V teplejších oblastech ji můžeme pěstovat i z přímých výsevů ve volné půdě, nejlépe u plotů, kde vytváří navíc zajímavé a netradiční obrosty. Vyžaduje bohaté a dobře vyhnojené půdy. Semínka lze do květináčů či velkých kelímků na okenní parapet vysévat již v březnu, klíčí velmi dobře.
V teple předpěstované sazenice lze koncem května, když mají výšku nejméně 20 až 25 cm, vysadit na záhon.
Semenáčky vysazujeme na místo vždy po jedné rostlině. Rostlina vyžaduje značný prostor! Dlouhé výhony se pnou po plotech, konstrukcích nebo po stromech. V případě, že rostlina příliš rychle vyhání do výšky, výhony zkrátíme.
Před výsadbou je vhodné zarýt pod sazeničku do hloubky dobře proleželý kompost či uleželý hnůj.
Kalabasa vyžaduje slunné místo, podobně jako okurky nebo rajčata. Výborně se jí daří ve fóliovníku, protože má ráda teplo „na nohy“, ovšem časem z něj budou dlouhé výhony putovat dále.
