Vápnomilné rostliny našich zahrad mohou být i chráněnými druhy
Vápnomilné rostliny potřebují specifický substrát, ve kterém se jim bude dobře dařit. Seznamte se s některými zástupci, kteří se na našich zahradách zase tak často nevyskytují. Jistě vás okouzlí stejně jako více známé zvonky, karafiáty nebo plaménky. A mějte na paměti, že některé druhy vápnomilných rostlin jsou chráněné a patří mezi ohrožené druhy.
Vápnomilné rostliny pro naše zahrady (Zdroj: Depositphotos)
Jak pěstovat vápnomilné rostliny
Kalcifilní rostliny (též vápnobytné rostliny) potřebují ke svému spokojenému růstu substrát, bohatý na uhličitany. Pokud máme na zahradě převážně kyselou půdu, můžeme hodnotu pH zvýšit tím, že přidáme vápno. Vápnitá půda má pH vyšší než 7. Je dobře propustná a na jaře se rychle prohřívá. Vápnitá půda bude také potřebovat dostatek organického hnojiva.
Mezi zástupce vápnomilných dřevin patří původní, a dnes již značně ohrožený, Jeřáb muk (Sorbus aria). Jde o velmi vysokou, až 14 metrů dorůstající dřevinu, teplomilnou a světlomilnou, která je odolná vůči suchu. Jeřáb muk kvete v červnu drobnými bílými květy, uspořádanými do lat. Plodem jsou asi 1,5 cm velké malvice, které dozrávají v září.
Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) patří mezi chráněné druhy. Setkat se s ním můžeme od nížin po mírné podhůří především ve světlých listnatých a jehličnatých lesích, ale vyskytuje si i kolem cest a v opuštěných lomech. Rostlina dorůstá do výšky 20-60 cm, květy vyrůstající po jedné straně ochlupené lodyhy jsou velmi nápadné svou načervenalou barvou, ale někdy se vyskytují i jiné barvy (žlutá, bílá nebo žlutozelená).
Okrotice červená (Cephalanthera rubra) je další z řady ohrožených druhů rostlin naší fauny. Patří do čeledi vstavačovitých a je jedním ze tří druhů, které rostou právě u nás. Je to teplomilná rostlina, rozšířená hlavně ve světlých listnatých lesích, dorůstá do výšky 30-50 cm. Na zprohýbané lodyze narůstá 2-10 růžových klasovitých květů, vzácná forma květů je jasně bílá. Patří do mezinárodního seznamu silně ohrožených druhů rostlin.
Lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata) je vytrvalá a trsnatá bylina s přímou a řídce olistěnou lodyhou, která dorůstá do výšky 15 až 30 centimetrů. Na jedné rostlině může narůst až 50 bílých nebo nažloutlých květů. Lomikámen patří mezi oblíbené vápnomilné skalničky, ve volné přírodě roste na kamenitých stráních, svazích či úpatí hor.
Dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala) je stálezelený keř z čeledi růžovitých. Na dřevnatém stonku vyrůstají 3 až 10 cm velké bílé květy s osmi okvětními lístky, od čehož má dryádka také své jméno octopetala. Roste ve velkých koloniích v suchých lokalitách s rychle tajícím sněhem. Ve střední Evropě dodnes přežívá v chladných horských polohách.
Dryádka osmiplátečná je charakteristická svými osmi okvětními plátky
Hlaváč (Scabiosa) je z čeledi zimolezovitých. Jedná se o trvalku, někdy také keřík se zdřevnatělým kmínkem. Drobné různobarevné květy (fialové, růžové, žluté, bílé a vzácněji modré) vyrůstají na zploštělém nebo kulovitém lůžku z dlouhého stonku. Rostlina dosahuje výšky až 80 cm. Některé druhy hlaváčů jsou u nás chráněny, protože patří mezi ohrožené druhy. U nás roste nejčastěji hlaváč lesklý pravý a hlaváč lesklý vápnomilný.
