reklama

Pokud milujete tropické ovoce, zkuste si ho vypěstovat doma

Tropické a subtropické ovoce nemusí být jen výsadou supermarketů, sladké mandarinky  a jiné exotické lahůdky si můžeme vypěstovat sami doma. Celoroční venkovní pěstování ale není až na pár výjimek možné, takže vhodné pěstební prostředí bude zapotřebí vytvořit doma, ve skleníku nebo v zimní zahradě.

i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Mezi tropické ovoce, které si můžete vypěstovat doma, jsou mučenky - mají nejen výborné plody, ale i krásné květy (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Pěstování tropického ovoce v domácích podmínkách

Většina druhů tropického ovoce miluje sezonní pobyt venku, takže jimi můžeme zkrášlit letní balkon nebo terasu. V domácích podmínkách navíc můžeme vyzkoušet i takové druhy, jejichž plody na trhu ani nekoupíte, jsou jimi např. mučenka nebo narančila.

Dovoz mnohého ovoce je totiž vzhledem k jeho měkkosti velmi komplikovaný. Plody nemohou ležet ve velké vrstvě a export musí být rychlý. Pěstování tropického ovoce je tak trochu výzva i zajímavá zkušenost a rozhodně stojí za vyzkoušení. Sazenice se dají sehnat ve specializovaných zahradnictvích, kam pro ně můžeme zajet nebo si je lze nechat poslat. Většina druhů se množí vegetativní cestou pomocí řízkování, časté je i roubování a očkování kulturního druhu na podnož. Nejčastěji se u nás setkáme s pěstováním citrusů, zajímavé je pěstování banánovníku, actinidie, marhaníku, fíkovníku nebo mučenek.

Kiwi (Actinidia)

Velkoplodé kiwi, které přináší aktinidie ovocná (Actinidia deliciosa), bohužel nepřežije naší zimu, ale v bezmrazém prostředí jej pěstovat lze. Jedná se ale o liánu, která vzhledem ke své velikosti potřebuje větší plochu, ideálně tedy v zimní zahradě nebo ve skleníku s možností konstrukce. Pamatujeme také na to, že abychom se dočkali sklizně, musíme vedle samičích rostlin mít alespoň jednu samčí. Optimální teplota pro zimní období je 5-10 °C.

Kiwi
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Kiwi vypěstované ve skleníku

Venku na zahradě můžeme pěstovat okrasnou aktinidii (Actinidia kolomikta), která je velmi pěkná na pergole či treláži. Zejména její forma s bíle panašovaným listem je velmi dekorativní. Tento druh kiwi bohatě plodí, ale ovoce je daleko drobnější, připomíná větší angrešt. Chuť je ovšem výborná, sladká a plody je možné konzumovat i se slupkou. Kiwi je chutné čerstvé i ve formě kompotů nebo marmelád. Tento druh kiwi je dobře mrazuvzdorný a dobře regeneruje po zimě. V chladnějších oblastech můžeme na podzim obalit spodní část rostliny netkanou textilií a chvojím.

Drobnoplodé kiwi
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Drobnoplodé kiwi, které vypěstujeme v našich podmínkách i venku – Actinidia kolomikta

Fíkovník smokvoň (Ficus carica)

Na lahodné fíky, které si můžeme natrhat přímo ze stromu, nemusíme jezdit až do tropů. Natrhat si je přímo ze stromu můžeme téměř na každém kroku v poměrně nedalekém Chorvatsku a samozřejmě i jinde ve Středomoří. Fíkovník u nás pěstujeme nejčastěji ve velké nádobě, kdy jej po létě musíme přenést domů k přezimování. Pokud nemáte možnost světlého přezimovacího prostoru, vůbec nevadí, fíkovník nepotřebuje nutně světlo a přežije i ve sklepě nebo na jiném tmavším místě. Na podzim shodí listy a přejde do stadia vegetačního klidu. Postačí mu teploty okolo 5 °C a velmi střídmá zálivka.

Pokud můžete fíkovníkům nabídnout chráněné stanoviště v teplé oblasti, můžete je zkusit vysadit i do volné půdy. Ideální bude slunné atrium nebo dvůr podél jižní zdi nebo jinde, kde nefouká. Přes zimu však bude potřeba stromky obalit novinami a korunu opatřit netkanou textilií. V mírnějších zimách přezimuje celkem dobře. Pokud jednou za čas přijde silnější mráz, fíkovník pravděpodobně více pomrzne, ale po opravném řezu velice rychle obráží a regeneruje. Velmi podobně můžeme pěstovat i marhaník (Punica granatum). Pouze vždy musí zimovat na bezmrazém a světlém místě.

Fíky
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Sladké a měkké dozrávající fíky

Mučenka, maracuja (Passiflora edulis)

Pod jménem mučenka si nejčastěji představíme krásné modrobílé květy u nás nejběžnějšího druhu mučenka Corulea – (Passiflora Coerulea). Když se však řekne maracuja, vybaví se nám lahodné sladké plody exotického ovoce. Téměř všechny mučenky krásně kvetou a mají jedlé plody, ale jako ovoce, jehož plody se  prodávají pávě pod označením maracuja, se pěstuje mučenka jedlá (Passiflora edulis). Mučenky jsou bujně vzrůstné liány a pro pěstování je tedy nezbytná opora. Jsou středně náročné, vyžadují opravdu hodně světla a nesnáší přeschnutí.

Mohou se pěstovat celoročně v bytě nebo tak, že je rostlina přes léto ve velkém květináči na zahradě a na podzim se přenese do bezmrazého prostoru k přezimování. Teplota by měla být okolo 10 °C. Na jaře je vhodné rostlinu přesadit a ostříhat. Abychom se dočkali vlastní bohaté sklizně, musíme rostlině pomoci s opylením. Květů je na rostlině dostatek a stále nakvétají nové, jejich trvanlivost je ale krátká, vydrží pouze jeden den. Pro přenos pylu a větší procento založených plodů je vhodné použít jemný štěteček.

Mučenka
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Lahodné plody mučenky

Narančila (Solanum quitoense)

Z tropů se k nám dostala i zajímavá lahůdka – narančila neboli chlupatý pomeranč. Ve skutečnosti jde ale o lilkovitou rostlinu, která pouze vzezřením svých plodů pomeranč připomíná. Dužnina má pak sytě zelenou barvu podobnou kiwi, je aromatická, chuťově se blíží směsi jahod a ananasu. Tento druh pochází z jihoamerických And z Ekvádoru a Kolumbie. Narančila je robustní vytrvalá rostlina keřovitého tvaru. V přírodě dorůstá asi 250 cm, u nás je asi o polovinu menší.

Na rostlině upoutají velké, plstnaté, nafialovělé listy, květy jsou pak bělavé, v průměru mají okolo 2 cm. Často se může objevit problém s opylením, který poznáme podle toho, že rostlina sice kvete, ale netvoří plody. Pak musíme provést opylení uměle štětečkem nebo přímo prašník na bliznu navléknout. Narančilu můžeme podobně jako jiné ovocné druhy pěstovat celoročně ve skleníku nebo ve větší nádobě přes léto venku a v zimě přezimovat při 10–15 °C. Zjara provedeme hlubší řez.

Narančila
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Čerstvě sklizená narančila

Citrusy

Ve vytápěných sklenících, zimních zahradách či fóliovnících lze pěstovat skoro všechny druhy a kultivary citrusů a jejich kříženců. V bytech pak pěstujeme většinou rané kultivary citroníků a mandarinek s možností letního pěstování venku od druhé poloviny května až do konce září či prvních mrazíků. Většina citrusů se roubuje na citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata), tito roubovanci jsou nižšího vzrůstu a mají až o 3 °C vyšší toleranci k nízkým teplotám. Citrusy vyžadují propustný a výživný substrát se slabě kyselou půdní reakcí pH 5-6,5. V našich podmínkách je ideální složení substrátu: kompost, rašelina, písek či perlit v poměru 1:1:0,5. Pěstební nádoby volíme v rámci možností co nejvyšší z důvodu potřeby citrusů vytvářet hluboký kořenový systém.

Citrusy můžeme přesazovat v průběhu celého roku, ale nejlepší je přesazování v červnu. Po přesazení zalijeme a asi po 4 týdnech začneme přihnojovat. Malé rostliny přesazujeme 1-2× ročně, starším rostlinám vyměníme vrchní vrstvu zeminy za novou, což bohatě postačí, vzhledem k náročné manipulaci s těžkou nádobou. V době vegetačního klidu omezíme zálivku na cca 1× týdně nebo do vyschnutí substrátu. Koncem února již začínají citrusy vegetovat. Začneme pravidelně zalévat a přihnojovat pevnými nebo rozpustnými hnojivy. Kontrolujeme zdravotní stav rostlin a případné škůdce či napadené listy odstraníme. Vodu používáme dešťovou nebo odstátou. Citrusy nesnášejí chlor.

Citrusy
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Citrusy vypěstované v květináči

Choroby a škůdci

Napadení savým hmyzem je celkem hojné. Výskytu nahrává zejména příliš suchý vzduch v místnosti. Zejména pak citrusy jsou celkem hojně vyhledávaným cílem červců a svilušek. Oba druhy jsou bohužel velmi úporné a obtížně se jich zbavujeme. Základem pro úspěšné zvládnutí ataku je včasné odhalení jejich přítomnosti a okamžitý zákrok. Přítomnost svilušek prozradí pavučinky na spodní straně listů. Listy žloutnou a opadávají, pod lupou můžeme pozorovat i roztoče a jejich vajíčka. Červce najdeme přisáté na kůře, stoncích i listech pod tvrdší schránkou, která chrání škůdce před působením ochranných postřiků.

V obou případech je nutné pravidelné opakování postřiku a pečlivá aplikace na celou rostlinu. Likvidace červců se provádí buď mechanicky, potíráním roztoku lihu s vodou, nebo olejovými přípravky. V případě svilušek se osvědčuje i biologická cesta ochrany vysazením dravého roztoče Phytoseilus persimilis. Zdravotní stav rostlin může být ohrožen i zahníváním kořenů při opakovaném přemokřování. Chlorózy listů a poruchy růstu pak zase ukazují na nedostatek stopových prvků, především železa, hořčíku a síry.

Podívejte se, jak si můžete vypěstovat čokoládové ovoce:

Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.

Publikováno: 30. 8. 2021, Autor: Daniela Dušková, Profil autora: Daniela Dušková

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.