Povíjnice nejen krásně kvetou, ale na mnoha druzích si i pochutnáme
Povíjnice (Ipomoea) jsou doma v tropech, rozsáhlý rod je tvořen řadou druhů a jejich poznávacím znamením je popínavý růst, který vykazují až na několik výjimek skoro všichni zástupci. Rostliny patří do čeledi svlačcovitých (Convolvulaceae) a se svlačcem, který všichni dobře známe jakožto úporný plevel, mají i podobný vzhled. Typický je velký zvonkovitý květ na dlouhé stopce, jehož barva je nejčastěji bílá, růžová nebo purpurová. Vyšlechtěné druhy pěstujeme v zahradách pro pěkné kvetení, jiné slouží jako potravina či léčivo.
Povíjnice purpurová (Ipomoea purpurea) patří řadu let k oblíbeným a vděčným popínavým letničkám. Pochází z Mexika a Střední části Ameriky, kde vytváří mohutné porosty. U nás se pěstuje nejčastěji na plotech nebo lehkých dřevěných trelážích. Její nároky nejsou velké, potřebuje pouze dostatek slunce, hlinitopísčitou zem a občasnou zálivku. V našich podmínkách není expanzivní a nezapleveluje. Teprve v poměrně nedávné době se pěstitelský zájem rozšířil i o jiné druh povíjnic. Do popředí zájmu se dostává i povíjnice batátová (Ipomoea batatas), která přináší oranžové podzemní hlízy - batáty, někdy také sladké brambory. Hlízy jsou v současné době velmi populární, jsou opravdu chutné, snadno se upravují a co víc, patří mezi velmi zdravou potravinu.
Doporučují se při diabetu i jako součást zdravých jídelníčků či diet pro sportovce. Batáty Čechům zachutnaly a snaha je samozřejmě o vlastní pěstování. Snaze o samozásobení nahrává i skutečnost, že sladké brambory jsou poměrně drahé, 1 kg stoji okolo 60 Kč, což je 3× víc než cena konzumních brambor (Solanum tuberosum). Zajímavé je, že do Evropy se dostaly již v 16. století, o nějakých 100 let dříve než brambory. Jejich pěstování se nejprve ujalo ve Španělsku, později se rozšiřovaly dále po Evropě. Pěstují se také v Asii, Africe a Severní Americe. V našich podmínkách je pěstování možné, a pokud bude dostatečně teplý rok, můžeme se dočkat i velkých a kvalitních hlíz.
Sadbu ovšem nekoupíme, vlastní sazenice si musíme připravit. Je totiž lepší vysazovat až předpěstované rostliny s několika listy. Základem je najít pěkné, zdravé a čerstvě vypadající hlízy menších rozměrů. Nejprve je necháme naklíčit a pustit kořeny. Pro celou kontrolu procesu použijeme sklenice s vodou. Do každé sklenice umístíme spodní část hlízy z ⅓ až ½. Vodu pravidelně doléváme. Počkáme, až první kořeny povyrostou, a hlízy poté vsadíme do květináčů se zeminou. Necháme za oknem na slunci nebo ve skleníku. Počkáme, až batáty pěkně zakoření a vytvoří i pěknou listovou hmotu.
Ven je sázíme až po 15. květnu. Půda by měla být teplá, výživná a kvalitní. V suchém létě je potřeba pravidelně zalévat. Rostliny vytváří dlouhé úpony, které můžeme nechat plazit po povrchu půdy. Dají se také vyvazovat k opoře. Pěstovat je můžeme na rovném pozemku nebo, stejně jako konzumní brambory, v hrůbcích. Hrůbek umožňuje lepší prohřívání půdy a snazší sklizeň. Sklizeň batátů probíhá až po zaschnutí lodyh, což je většinou v září. Sklizeň je ideální ruční s tím, že postupujeme velmi opatrně, abychom hlízy mechanicky nepoškodili.
Uskladníme je na suchém, chladném a dobře větraném místě. Pamatujeme také na další rok a stranou uložíme i menší hlízky, které použijeme k příští sadbě. Aby nevyschly, uchováme je v bednách s pískem nebo rašelinou. Rostliny batátů jsou sami o sobě velmi pěkné a již po několik let je můžeme na jaře koupit v zahradnických obchodech, kde se předpěstované v květináčích prodávají jako listem okrasné nádobové rostliny.
Povíjnice počistivá (Ipomoea purga) je druhem, který se u nás často nepěstuje. Má srdčité listy a kvete růžovými květy. Obecně je ale známější pro svoje podzemní hlízy, kterým se říká jalap. Produkují latexovitou šťávu, která se v malém množství používá při střevních obtížích a jako prevence průjmu. Ipomoea digitata - tento druh se používá pro svoje léčebné účinky v jihovýchodní Asii, zejména pak v Laosu, Vietnamu a Kambodži. Používanou částí rostliny jsou rovněž hlízy, kterým se označují jako ´Milky Yam´ nebo ´Aligator Yam´. Umí působit jako prevence obezity a regulují menstruaci. Využívají se ale i v Indii, kde se používají jako tonikum. Působí dobře na játra a slezinu a regulují ukládání tuku v těle.
Batáty se někdy nazývají sladké brambory. Tento název ale není nejšťastnější, protože jako sladké brambory se spíše označují hlízy jamu (Dioscorea). Jamů je mnoho druhů a i o jejich pěstování se můžeme pokusit. Jejich chuť je ale jiná než u batátů. Obsahují méně jednoduchých cukrů a více škrobu. Pěstování je ale podobné, jen potřebují ještě více tepla. Jamy pěstujeme jen v teplých lokalitách nebo ve skleníku.
Vysazujeme je z předpěstovaných sazenic k opoře. Intenzivně rostou a rychle se pnou. Hlízy jamu sklízíme na podzim ve chvíli, kdy lodyhy zcela zaschnou. Jamy nikdy nejíme syrové, před konzumací se musíme alespoň krátce povařit. V Číně se běžně pěstují druhy Dioscorea polystachya a Dioscorea batatas. Popínavé jamy jsou mimo jiné i velmi dekorativní a hustá zelená hmota leskle zelených listů perfektně doplní treláž i pergolu.
Batáty jsou jinak nazývané sladké brambory. Patří mezi plodiny, které u nás nejsou příliš obvyklé. Proto je lepší vyzkoušet pěstovat batáty na balkóně nebo terase v nádobách.
