Když se řekne artyčok, většina z nás si uvědomí, že se jedná o exotický typ zeleniny, avšak už málokdo ví, že části, které konzumujeme, patří jedlému bodláku. Tato zelenina je u nás pořád velmi málo používaná. Nejčastěji se s ní můžeme setkat jako s oblohou pizzy.
I naše zahrady a zahrádky mohou hostit na své půdě exotické artyčoky. Nejčastější jsou dva druhy: artyčok zeleninový (Cynara scolymus) a artyčok kardový (Cynara cardunculus).
Artyčok kardový
Tento druh artyčoku byl znám jako lahůdková zelenina již ve starověku. Dnešním centrem jeho pěstování se staly Francie, Španělsko a Itálie. Na stonku vysokém cca 1,5 metru vyrůstají úzké listy s ostny. Na konci stonku je květ podobný bodláku. Na rozdíl od artyčoku zeleninového se jeho květní úbory nekonzumují. Jedlou částí jsou u něj vybělené řapíky listů. Vnitřní mladé listy dávají tu nejchutnější část. Mají jemně nahořklou chuť. V rámci konzumace zdravé zeleniny vás jistě potěší vysoký obsah vitamínů skupiny B, dále vitamín C a fosfor s vápníkem.
Pěstování a podmínky
Artyčokům vyhovuje teplo a světlo. Z tohoto hlediska jsou rostliny náročné, proto jejich sazenice u nás nejprve předpěstujeme ve sklenících nebo fóliovnících. Semena je třeba vysít již v březnu do zakořeňovačů. Jakmile jsou sazenice dobře vyvinuté, vysazujeme je do volné půdy ve sponu 100 x 100 cm, ale až v druhé půlce května.
V průběhu vegetačního období se rostliny neobejdou bez pravidelné zálivky ani bez okopávání. Při okopávce k rostlinám přihrnujeme zeminu. Tím vylepšíme rostlině podmínky pro čerpání živin z půdy. Pěstujeme je jako trvalé rostliny.
Tři týdny před sklizní si připravíme černou fólii, a tou obalíme svázané listy. Místo černé fólie se dá použít i sláma nebo karton. Špičky listů však musíme ponechat na světle, aby došlo k takzvané etiolizaci, čili bělení listů. Sklizeň listů s vybělenými řapíky probíhá v srpnu, nejpozději v září. Chceme-li využívat bělené řapíky i v průběhu zimy, je třeba vykopat rostliny i s kořeny ještě před příchodem mrazíků a uložit je na zimu ve sklepě do bedny s pískem.
Exotické artyčoky, které se dají pěstovat i u nás (Zdroj: ) Exotické artyčoky, které se dají pěstovat i u nás (Zdroj: ) Exotické artyčoky, které se dají pěstovat i u nás (Zdroj: )
Jak se vybělené řapíky zužitkují
Jejich lahodná chuť lehce připomíná chuť chřestu. Využít se dají k přípravě salátů, dušené nebo s různými nálevy se využívají jako příloha k masu.
Artyčok zeleninový
Artyčok zeleninový byl vypěstován z artyčoku kardového. Do celého světa se postupně šířil z Malé Asie. Naprosto běžnou zeleninou je dnes v oblasti Středozemního moře. Konzumní částí této teplomilné vytrvalé byliny je květní úbor, který dosahuje v průměru až 10 cm. Dužnaté lůžko je obklopeno širokými dužnatými listeny. Jako každá zdravá zelenina i artyčok zeleninový nám nabídne množství vitamínů skupin B, C a PP – niacin, dále hořčík, fosfor, vápník a draslík.
Pěstování a podmínky
Dopřejeme-li artyčokům zeleninovým lehčí humózní půdu a vysoký obsah živin v ní, je to ideální. Sazenice si pěstujeme z únorového či březnového výsevu do kořenovačů. Až po „zmrzlých mužích“ sazenice vysazujeme ven do záhonu ve sponu 100 x 150 cm. Vegetační období vyžaduje pravidelnou zálivku a okopávání. Sklízíme dobře vyvinuté, avšak nerozvinuté květní úbory, a to od konce června. Artyčoky zeleninové je rovněž možné vykopat a na zimu uskladnit v písku ve sklepě.
Jak je využíváme
Nejčastějším způsobem využití artyčoku zeleninového je vaření, dušení a plnění. Dá se plnit masovými i zeleninovými náplněmi.
