Banánovník je rostlina dostupná pro každého, můžeme ji zakoupit i ve velkých hobby centrech. Vyžaduje poměrně snadnou péči, kterou zvládne každý, ale je to rostlina náročnější na prostor. Banánovník je oblíbený zejména pro svůj palmovitý vzhled, kterým přináší do bytu závan exotiky.
Světlo: jasné, rozptýlené Zálivka: přiměřená, pravidelně rosit Péče: relativně snadná
Nejvíce rozšířený je zakrslý banánovník Musa acuminata, často známý i pod jménem Musa cavendishii nana. Tento druh pochází z Kanárských ostrovů a je pro domácí pěstování nejvhodnější. Dalším méně obvyklým druhem vhodným pro pěstování v bytě je Musa vellutina. Tento druh dosahuje výšky pouze 1,2 m a obvykle po čtyřech letech vytváří nepoživatelné plody. Po vývinu plodů výhony odumírají. Pro tento druh jsou charakteristické do červena zbarvené listy. Když rostlinu nakupujeme, měli bychom důkladně zkontrolovat její zdravotní stav. Zdravá rostlina má nové přírůstky a nepoškozené sytě zelené listy bez zahnědlých konečků.
Banánovníky mají velké oválné kožovité listy, které vyrůstají z mohutného kmene. Dosahují výšky až 2 metry a jejich listy mohou být až metr dlouhé a 30 cm široké. Dospělí jedinci (obvykle čtyřleté rostliny) kvetou v červnu až červenci a asi za čtyři měsíce vytvářejí plody. Po vývinu plodů mateřská rostlina odumírá.
Péče o banánovník není náročná. Na jaře a v létě vyžaduje běžnou pokojovou teplotu, 21 až 24°C, v zimě by teplota v místnosti neměla klesnout pod 16°C. Banánovník by měl stát na světle, neměl by být ale permanentně vystaven přímému slunci. Těmto podmínkám vyhovují nejlépe místnosti orientované na jih, případně jihovýchod.
Zálivku dopřáváme banánovníku přiměřeně, nedostatek vody způsobuje, že listy blednou a začínají usychat, na druhé straně nadměrné množství vody způsobuje zahnívání kořenů a kmene. Rostlina také vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, tu zvyšujeme pravidelným rosením. Pokud jsme rostlinu přelili, což je nejčastější chyba při pěstování banánovníku, musíme nechat kořenový bal důkladně vyschnout, případně rostlinu ihned přesadíme a omezíme jí zálivku. Banánovník rosíme pouze na list do té doby, než začne znovu růst. V zimě přizpůsobíme zálivku podle teploty v bytě, pokud je nižžší, zaléváme méně. V lětě hnojíme jednou za čtrnáct dnů hnojivem s vyšším obsahem dusíku a draslíku (vhodný je např. Floran), v zimě hnojení opět omezíme. Stále však udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost. Ze škůdců se na banánovníku nejčastěji setkáme se sviluškou.
Banánovník kolem sebe hojně tvoří nové přírůstky, pomocí kterých ho můžeme snadno množit. Množení provádíme nejlépe na jaře a v létě, když rostlina rychleji roste. Odnože by měly mít alespoň pět listů a vlastní kořínky. Nové rostlinky opatrně oddělíme od kmene, zasadíme do substrátu obsahujícího rašelinu a necháme při teplotě 24 stupňů ujmout. Vydatněji zaléváme, dokud se neobjeví nové listy. Mladé exempláře banánovníku přesazujeme každý rok do úrodné zeminy složené z jedné třetiny kompostu, jedné třetiny rašeliny a jedné třetiny písku. Pokud už rostlina dosáhla námi požadované výšky, vyměňujeme každoročně pouze vrchní vrstvu substrátu a přitom dbáme, abychom nepoškodili kořeny. Manipulaci s velkými rosltinami si ulehčíme, pokud postavíme pěstební nádobu na misku na kolečkách. Tak můžeme s banánovníkem snadno otáčet, abychom dosáhli vzpřímeného růstu.
Pokud chceme, aby nám banánovník plodil, musíme mu zajistit ideální podmínky. Těmi jsou pro shrnutí: světlo, teplo, přiměřená vzdušná vlhkost a zálivka a dostatek živin (humózní půda, pravidelné hnojení a dostatečně velká nádoba). Pokud nemá rostlina ideální podmínky, vytváří plody později. Pro vývoj plodů není třeba květenství nijak opylovat, pouze v tuto dobu nesmíme s rostlinou otáčet. Plody se objeví asi za tři až čtyři měsíce po květech a dozrávají postupně. Po dozrání plodů již rostlina na stejném kmeni neplodí, musíme jí uříznout a nechat růst jednu z odnoží. V tuto dobu je vhodné banánovník také přesadit, abychom mu dodali nové živiny.
