Protože
sazenice pěstované ve skleníku jsou v lednu,
únoru a i v březnu velmi nákladnou
záležitostí, je lépe dodat levné světlo než drahé teplo. V tom spočívá základní princip osvědčené
metody pěstování sazenic.
Rád bych Vás seznámil s osvědčenou metodou pěstování sazenic. Protože sazenice pěstované ve skleníku jsou v lednu, únoru a i v březnu velmi nákladnou záležitostí, je lépe dodat levné světlo než drahé teplo. Proto jsem využil zářivky 36W. Stejný účel ale splní i úsporné zářivky l8W se závitem, propagované v poslední době v našich obchodech. Provoz je v tom případě asi o 2/3 levnější.
Základem pěstební plochy je tác 80x120cm, nad kterým je umístěno staré zářivkové svítidlo se třemi nebo čtyřmi klasickými zářivkovými trubicemi po 36W. Aby žádné světlo neunikalo mimo pěstební prostor, opatříme postranní část tohoto zařízení stínidlem, z vnitřní strany polepeným Alobalovou folií, používanou k balení potravin. Ta bude odrážet veškeré světlo zpět k rostlinám a únik světla do okolí tak bude minimální. V pěstebním prostoru budou rostliny doslova bombardovány světelnými paprsky, odráženy mezi zrcadlovými plocham ze všech stran. Blahodárná přemíra světelných paprsků se projeví zdravě tmavou barvou sazenic a jejich silným, nikam nepospíchajícím vzrůstem.
Zařízení můžete doplnit spínacími hodinami, dnes dostupnými v ceně okolo 150 Kč, kterými určíte délku osvitu. Tato veličina přímo ovlivňuje růst sazenic a v závislosti na jejich fotoperiodických vlastnostech i dobu násady poupat a kvetení. Dvanáctihodinová doba je pro standartní provoz optimální. Pokud chcete experimentovat, můžete přidat délku osvitu a zjistíte, že sazeničky petunií na to budou reagovat zvýšenou tvorbou postranních výhonů, jako by jim někdo poradil, aby nepospíchaly se zachováním rodu a staraly se o hojnost násady – podmínky to přece umožňují. Tohoto jevu využívám při tvarování sazenic petunií tak, aby vytvářely keříčkové rostliny. Po výsevu musíme používat pro zálivku rozprašovač, aby se jemné výsevy nevyplavily.
Po vzejití rostlin přejdeme na mnohem pohodlnější závlahu kapilární, když jsou rostlinky přepíchány do kontejnerků nebo květníčků k tomu upravených, s většími násavnými otvory ve dně. Aby zemina tímto větším otvorem při manipulaci s rostlinou nevypadávala, položíme na dno květníčku slabý ubrouskový papír. Jako kapilární zásobní vrstvu můžeme použít vrstvu papírových ubrousků, nebo i staré noviny, které navlhčené dokonale převádí vlhkost k substrátu v květnících. Můžete též použít netkanou textilii, pod kterou položíte vrstvu tkzv. filcu – netkané tkaniny. Vznikne dokonalá kapilární závlaha zásobující dostatečnou vlhkostí sazeničky vysazené v kontejnerech, které mají na dně otvory o průměru asi 5 mm.
Velká inspirativní galerie rostlin
Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: ) Sazeničky pěstované pod zářivkou (Zdroj: )
Délka světelného dne a délka noci (fotoperiodismus) je u mnoha květin rozhodující pro zakládání a vývoj květů. Podle nároků dělíme květiny na krátkodenní, které při dlouhých dnech rostou vegetativně a květy tvoří po určitém období krátkých dní, např. podzimní trvalky, dlouhodenní – ty rostou při krátkých dnech a kvetou při dlouhých dnech, např.Pelargonie a letničky, a konečně na neutrální. Ty rostou i kvetou při krátkém i dlouhém dni, např.Primule.
Tyto poznatky můžeme úspěšně využívat při řízeném světelném programu květin i sazenic a ovliňovat jak jejich kvetení, tak i tvorbu rostlinného těla. To je popsaný příklad petunií, které po prodloužení dne na 18 hodin vyhánějí další postranní výhony, čímž sice oddalují tvorbu květů, ale vytvářejí keříčkovitý vzrůst.
Jenže ono to není zase tak jednoduché, jak se zdá. Abyste měli úspěch, musíte sledovat i další činitele. Tím je především kritická délka dne (pro krátkodenní rostliny asi 10 hodin a pro dlouhodenní asi 12 – 14 hodin), kdy nastává pro rostlinu nutná změna světelných podmínek a doba potřebná k tomu, aby došlo k fotoperiodické indukci zakládání květů. Intenzita světla je také velmi důležitá. Fotoperiodismus je rovněž vázán na určitou teplotu (např. Chryzantéma má hranici 16 – 18°C), rostlina také musí dosáhnout určitého vývojového stupně, aby mohla reagovat na délku dne. Vše musí být v optimální shodě a jen zkušený pěstitel, anebo dnes profesionál, vybavený počítačem může úspěšně pěstovat květiny k řezu bez ohledu na skutečnou délku dne.
Závěrem ještě uvedu několik věcí, na které bychom při rychlení sazenic výše popsaným způsobem neměli zapomenout. Intenzita světla úzce souvisí s optimální teplotou. Čím větší intenzita světla, tím vyšší může být i teplota a naopak. Také střídání dne a noci ovlivňuje průběh teplot. V noci musí být teplota vždy nižší. O co byl jasnější den, o to musí být pokles teploty větší – až o 10°C.
