Dá se předpokládat, že již v pravěku lidé, byť nevědomky, používali rostliny nejen k jídlu, ale i jako léčivého prostředku. Asi dokázali chladit svá poranění listy, nebo pojídat bylinky, když se přejedli na mamutím večírku.
Jistě to ale nevíme. Nejstarší písemný doklad o tom, že člověk cíleně používal rostliny k léčbě nepochází, jak bychom předpokládali, z Řecka, nýbrž ze starověkého Egypta. Edwin Smith (USA) koupil v roce 1862 lékařský papyrus, nalezený v hrobě v Thébách. Byl napsán asi v roce 1550 př.n.l., ale podle slov, jež se vyskytovala už v době Staré Říše, vědci usoudili, že se jedná o opis mnohem staršího textu, patrně z období kolem roku 2500 př.n.l. Papyrus charakterizují jako učebnici chirurgie. Z textu i z průzkumu mumií dokázali, že lidé již tehdy trpěli „našimi“ chorobami: např. zápalem pohrudnice a slepého střeva, žlučovými kameny, zácpou, hemeroidy, ledvinovými chorobami, zubními kazy, i rakovinou. Běžné byly i úrazy způsobené ve válkách nebo při stavbě pyramid. Kromě zaříkávání a chirurgických zásahů pomáhaly i byliny.
Velká fotogalerie bylinek a koření:
I bylinkářství má svou historii (Zdroj: ) I bylinkářství má svou historii (Zdroj: ) I bylinkářství má svou historii (Zdroj: )
Nejen Egypt
A z čeho staří Egypťané připravovali léky a léčiva? Zahradníci dodávali vypěstované rostliny do laboratoří, kde se z nich připravovali potřebná léčiva. Kromě bylin se často používal velice uctívaný med, považovaný za slzy bohů. Aromatické kadidlo (Olibanum) působilo díky kyselině karbolové jako antiseptikum. Dále jmenuji pouze namátkou ty rostliny, s nimiž se můžeme setkat i v našich zahradách nebo květináčích. Všestranná aloe, citroník proti horečce, čekanka na močové a ledvinové kameny, fenykl pro kojící ženy, jablečník proti působení jedů, kopr proti plynatosti, len jako projímadlo, majoránka proti kašli a na posílení nervů, máta peprná na zlepšení činnosti žaludku, pelyněk na trávení. Dále nechyběl mák (opium), konopí, rulík zlomocný, durman, kmín, koriandr, jalovec, tymián, posilující česnek a cibule. Odvar ze sušených listů myrty léčil revmatické bolesti kloubů a zad. Šťáva z vrby zbavovala horečky a bolesti, protože obsahovala, podobně jako myrta, kyselinu salicylovou.
