Víte o pelyňku jen to, že je hořký a léčí žaludeční obtíže? Pak je to opravdu trochu málo. Pelyňků je několik druhů a ne každý z nich je považován za obtížný plevel. Některé druhy jsou vhodné k výsadbě do skalek, jiné mají využití v potravinářském průmyslu a další se hodí jako doplňkové rostliny do záhonů s trvalkami nebo letničkami. Pojďme se tedy na pelyněk podívat blíže!
Pelyněk se uplatní stejně dobře v zahradě, v kuchyni, ale i v lékárničce. Jedná se o aromatickou bylinu mnoha druhů. Většinou jsou jeho listy stříbrošedé, u některých odrůd zelené. Pelyňky mají velký počet drobných a nenápadných květů. Pro růst pelyňku jsou ideální sušší stanoviště.
Pelyněk pravý (Artemisia absintium)
Tento druh pelyňku je patrně tím nejznámějším. Vzhledem připomíná rozložitý polokeř. Rostliny mají šedozelené hedvábně stříbřité listy. A jsou to právě jeho velmi hořké listy, které se využívají společně s fenyklem a anýzem na výrobu známého absintu, vysoce alkoholického nápoje, který vzniká macerováním výše uvedených tří bylin nazývaných „svatá trojice“. Macerát je třeba následně několikrát destilovat.
Pelyňkové listy se však nevyužívají pouze k výrobě absintu, ale i pro přípravu vermutu. V kuchyni se využívají listy pelyňku do pokrmů z mletého masa a do salátů. Vhodné jsou prakticky do všech pokrmů obsahujících tuky, neboť právě jejich trávení hořký pelyněk usnadňuje.
Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
Někdy se mu říká také „boží dřevec“. Řadíme jej mezi trvalky. Svým růstem připomíná spíše polokeř. Na tenkých větvičkách nese svěže zelené nebo stříbřitě zelenavé jemně stříhané listy. Pro výsadbu pelyňku brotanu volíme nejčastěji pozadí záhonů, neboť dosahuje výšky až jednoho metru. Své uplatnění najde i v blízkosti zahradního posezení, neboť kolem sebe šíří kořenitou citrusovou vůni.
Co možná nevíte o pelyňku (Zdroj: ) Co možná nevíte o pelyňku (Zdroj: ) Co možná nevíte o pelyňku (Zdroj: )
Pelyněk kozelec (Artemisia dracunculus) neboli estragon
Tento druh vytváří robustní rostliny vyrůstající do výše kolem jednoho metru. Má hladké svěže zelné čárkovité listy, které se často využívají ve francouzské a kavkazské kuchyni. Je méně hořký než pelyněk pravý, ale spíše jemně hořký s mírně sladkým podtónem a příchutí anýzu. Botanici rozlišují dvě formy estragonu. Původní druh A. dracunculus čili pelyněk ruský a formu šlechtěnou čili pelyněk francouzský. Šlechtěný druh netvoří semena a dá se množit pouze vegetativně.
Pelyněk Ludvíkův (Artemisia ludoviciana)
Hodí se jako okrasná trvalka na slunná místa. Zvládne růst i v chudých půdách. Jeho květy jsou výrazné, bílé. Rostlina vytváří husté stříbrně zbarvené polštáře.
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)
Nejčastěji se s ním setkáváme na rumištích a v neobdělávané krajině. Dosahuje až jednoho a půl metru výšky. Ačkoli ho my dnes považujeme za plevel, Keltové si jej cenili a při slavnostech letního slunovratu z něj splétali věnce a ty pak rituálně pálili. Vzhledem k tomu, že mladé lístky nejsou hořké, můžeme je konzumovat v salátech nebo vaječných pokrmech. U tohoto druhu došlo k vyšlechtění zahradních kultivarů se zlatými anebo panašovanými listy. Vzhledem k bujnému růstu pelyňků je třeba provádět jejich pravidelný silný řez.
Pelyněk v lidovém léčitelství
V lidovém léčitelství se využívají takřka všechny druhy pelyňku. Pomáhají s trávením těžkých mastných jídel, povzbuzují trávení a mají na náš organismus čisticí a posilující účinek. Jako droga se užívá sušená kvetoucí nať ve formě nálevů. Tlumí bolestivé křeče, ulevuje při menstruačních bolestech a při bolestech žlučníku. Kromě čajů, nálevů nebo tinktur se dají z pelyňku připravit i chutná vína.
