Netýkavka nedostala své české jméno proto, že by byla nějak zvlášť choulostivá. Naopak, je to rod rozšířený kromě Austrálie po celém světě, některé druhy jsou tropické, jiné osídlily mírné pásmo. Ne(do)týkavé jsou jejich typické plody – tobolky, které při lehkém dotyku praskají a vystřelují semena do širokého okolí.
Netýkavka, balzamínka, Ančička – to jsou české názvy pro zahradní kultivary odrůd Netýkavka balzamína (Impatiens balsamina) nebo Netýkavka turecká (sultánská) (Impatiens walleriana) a nejspíš i nejrůznějších kříženců. Kulturní odrůdy zabydlovaly české zahrádky i okenní parapety velice hojně, v druhé polovině 19. století byly doslova módní rostlinou a byly vyšlechtěny do několika skupin, lišících se barvou, ale i tvarem květů. Móda pominula a na netýkavky se prakticky zapomnělo, vyšlechtěné staré kmeny se většinou nedochovaly. Ve venkovských zahrádkách se balzamínky sice objevovaly, zpravidla ale jen bíle nebo růžově kvetoucí odrůda s jednoduchými květy. Mezitím se u nás zabydlely zplanělé odrůdy netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), daří se jim dobře zejména na vlhkých místech v podrostu stromů a v okolí potoků i rybníků, kde se stávají invazivními druhy, vytlačujícími původní rostliny. Oba druhy mají na rozdíl od zahradních balzamínek květy typicky pyskaté, motýlovité. Zejména sladce vonící růžovobílá netýkavka žláznatá s lodyhami vysokými až tři metry, vypadá půvabně i v letničkovém záhonu.
Obnovená premiéra
Před pár lety se začaly objevovat v květinářstvích bohatě kvetoucí hrnkovky se sytě zelnými podlouhlými lístky, připomínajícími bazalku. Bílé, žluté, růžové, oranžové, červené i fialové kvítky předpěstované rostlinky přímo obsypávají. Takhle tedy netýkavka – balzamínka, slavila svou obnovenou premiéru v našich domácnostech. Rychle si získala popularitu, protože kromě pravidelné zálivky a občasného přihnojení na květ nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Svědčí jí to na okně stejně jako v mírné šeru na stole. Kvete a kvete… Není to sice typická pokojová trvalka, ale když ji nezapomenete zalévat, vydrží vám i několik let. Zpravidla ji ale pořizujeme na jeden rok, pěstování je velice snadné, a tak není třeba litovat, když začne rostlinka opadávat a odumírat. Můžete si ji i doma v květináči vypěstovat ze semínek, naroste za pár týdnů. Nebo stačí uříznout vrchol stonku, dát do zakořenit do vody a znovu zasadit. Popularita balzamínek v květináčích popíchla i zahradníky ke šlechtění nových kultivarů, takže dnes najdeme i netýkavky plnokvěté nebo dvoubarevné. Sytost barev květů na tmavozeleném pozadí hustého olistění je ale to, co z této skromné rostlinky dělá poutavou pokojovou dekoraci, takže běžně si úplně vystačíme s asi tři centimetry velkými kvítky, které skutečně rozkvétají po celý rok.
Balzamínky na zahradě
Brzy poté, co se květiny objevily v květináčích, si naši zahrádkáři vzpomněli: Vždyť tyhle pestré kvítky jsme mívali na zahradě! Netýkavky se tedy rychle rozšířily i na letničkových záhonech. Pěstují se netýkavka balzamína a netýkavka turecká (sultánská). Tu první můžete vysít v květnu přímo na záhon, ta druhá je trochu choulostivější a pomaleji roste a je lépe ji předpěstovat v pařeništi nebo doma v květináčku a v květnu vysadit na záhon už vzrostlé sazeničky. Oba druhy se bohatě větví a vytvoří asi 30-50 cm vysoké keříky, koncem května již nasadí poupata a kvetou až do zámrazu. Ve svých domovinách jsou to trvalky, u nás ovšem zimu nepřežijí. Balzamína má květy uspořádané na krátkých stopkách kolem stonku v hroznech, netýkavka sultánská kvete jednotlivými květy na koncích výhonků. Zahradní hybridy mají květy mnohem větší než původní přírodní druh, semena se obvykle prodávají v barevné směsi, takže si na záhoně vypěstujete velice pestrý koberec. Netýkavkám se daří na slunci i v polostínu, potřebují půdu bohatou na humus a stálou vlhkost.
TIP
Do teplé zimní zahrady
Z afrických tropických pralesů pochází druh Impatiens niamniamensis, královna netýkavek. Je to až metr vysoká bylina s dřevnatějícím stonkem, vytvářející na vrcholu korunu z až dvacet centimetrů dlouhých listů. V jejich paždí nasazuje poupata a vykvétá velice zajímavými květy, tvarem i barevností připomínající malé papoušky. Od kalichu po korunu jsou postupně bílé, žluté a červené a na konci mají dlouhý „zobáček“, uzavírající korunu. V tropech rostlinu opylují kolibříci s dlouhými zobáčky. Rostlina potřebuje výživnou půdu a teplo – venku ji nevypěstujete, může ale být velmi dekorativním prvkem vaší vytápěné zimní zahrady. Semena u nás nevytvoří, chybí opylovači, dá se ale snadno množit vrcholovými řízky.
