Patří k nejoblíbenějším letničkám našich zahrad a rozhodně bychom na ně neměli zapomenout, protože od dob babiččiny zahrádky neztratily nic ze svého půvabu, nepodléhají módě a hodí se ke každému stylu, dokonce i třeba do nápodoby japonských zahrad.
Nejoblíbenější letnička našich zahrad – Hledík
Ve středomořské přírodě od pobřeží Turecka až po Francii se vyskytuje několik desítek druhů rodu hledík (Antirrhinum), další pak divoce rostou na jihu severoamerického kontinentu. Do středoevropských zahrad semena těchto rostlin doputovala z Malé Asie už za středověku a protože se snadno vysévají, nacházíme je dnes planě zejména v okolí starých klášterních zahrad a hřbitovů. Takto u nás ovšem zdomácněl jen jediný druh – hledík větší (Antirrhinum major), respektive jeho šlechtěné odrůdy a hybridy.
Stačí vysadit jen jednou
Pokud jste nestihli vypěstovat vlastní sazeničky ze semínek (je třeba je v pařeništi předpěstovat už od začátku března), není třeba rezignovat na letošní květy. Sazenice se prodávají v zahradnictvích i v květinářstvích a ještě v červnu je můžete umístit na záhon, kde vám pokvetou celé léto až do prvních mrazů.
O další sazeničky tak máte postaráno – hledíky se snadno množí samovýsevem. Na jaře příštího roku budete nacházet rostlinky často třeba i mezi kamenyzahradníchcestiček, vyraší z nepatrného množství zeminy u plotu, zkrátka všude. Stačí je přesadit tam, kde se chcete těšit z jejich kvítků. Ve své domovině jsou hledíky trvalky, u nás je ale pěstujeme jako letničky. Právě samovýsev z nich ale dělá mnohaletou bezpracnou ozdobu zahrady.
Veselé květy
Ano, opravdu jsou zábavné, jejich latinské jméno vychází ze starého řeckého pojmenování, které znamenalo „jako nos“, u nás se jim ale říká lidově zaječí tlamičky. Stačí květ trochu zmáčknout a jako by na vás zajíc krčil nos. Potěšení pro oko ovšem poskytují hlavně proto, že šlechtěním bylo dosaženo velké palety barev. Zvláštní vlastnost hledíků je v tom, že se obvykle nesprašují, takže i vysemeněné rostlinky si podrží barevné vlastnosti svých rodičů, takže si můžete po řadu let vysazovat vlastní bílé, žluté, oranžové, červené i dvoubarevné odrůdy.
Obr i trpaslík
Zahradníci vám dnes nabídnou tři základní proměny hledíků, určované výškou. Vysoké ženou lodyhy až do jednoho metru, hodí se na velké záhony floxů, ostrožek, cínií, ale i jako doplněkrůžovýchkeřů. Středně vysoké dorostou asi do 60 cm a nejlépe vypadají, když kombinujete různé barvy na jednom záhonu v husté výsadbě. Vysoké a polovysoké hledíky uplatníte i při výzdobě bytu, ve váze vypadají krásně zvlášť v kombinaci s dalšími letničkami, které stejně jako ony dlouho v pokoji vydrží – s kopretinami, cíniemi, později k podzimu s astrami a chryzantémami. Trpasličí odrůdy jsou jen asi 20 cm vysoké a můžete z nich vytvořit půvabné lemy záhonů nebo osázet rabata pod ovocnýmistromy. Nízké hledíky se hodí také do pestrých truhlíků, můžete je vysadit jako pozadí převislých begonií nebo společně s afrikány a nízkými kopretinami.
Byly vypěstovány také převislé odrůdy, takže můžete vytvořit „hledíkový truhlík“, kde uprostřed budou vzpřímené keříky a z okrajů dolů budou splývat šlahouny s pyskatými kvítky. Hledíky nepotřebují velkou péči, nejlépe jim vyhovuje čerstvá, kyprá, hlinitopísčitá půda s dostatkem vápníku a bohatá na živiny. Aby dlouho kvetly, odštipujte zespodu uvadající květy – květenství požene do výšky s novými poupaty. Pokud chcete mít rozvětvené keříky, zaštípněte včas prostřední výhon, rostlina se rozroste do šířky.
TIP
Květy pro alergiky
Každý, kdo trpí na pylovou alergii, se kvetoucím zahradám raději vyhýbá. Právě hledíky si ale může v klidu vysadit i do truhlíku na okno nebo nastříhat do vázy. Patří totiž k rostlinám, které pyl ukrývají hluboko v květu, takže alergiky nedráždí.
