Pěstování rostlin může někdy vyznít jako složitá alchymie, zvláště pokud proniknete do jejich potřeb co se týče složení půdy. Povědomí o zastoupení chemických prvků vás bude taktéž zajímat ve chvíli, když se pěstovaným rostlinám přestane na stanovišti dařit. Jaké prvky tedy potřebují různé skupiny okrasných rostlin?
Naprosté většině zahradních rostlin vyhovují běžné půdní podmínky, to znamená, že nemají specifický požadavek na zastoupení živin v půdě. Existují samozřejmě i celé rody či jednotlivé druhy, kterým ovšem vyhovují spíše podmínky specifické. Většinou se tento požadavek týká hlavně zastoupení vápníku v půdě, díky kterému se rostliny dělí na vápnomilné a vápnostřežné. Zatímco první skupina vápník vyžaduje, ta druhá na zásaditou půdu reaguje negativně a ke svému správnému vývoji tak potřebuje spíše půdu kyselou.
Jak to s těmi živinami je
Každý prvek má v půdě své zastoupení a je nutno říci, že i požadavky rostlin se na jednotlivé živiny i v průběhu jediného roku mění. Jinak tomu je totiž při rašení, jinak při tvorbě listů a zcela jiné živiny jsou zase třeba při tvorbě květů či plodů. Je tedy třeba reagovat na aktuální požadavky rostlin.
Rozhodně se ale nebojte, že péče o rostliny bude nějak výrazně náročná. Na tyto měnící se požadavky spíše reagujeme u plodové zeleniny, kterou během sezony hnojíme vícekrát. Se specifickými nároky na živiny v průběhu roku se ale samozřejmě setkáváme i u okrasného trávníku, růží nebo třeba fuchsií.
Makro, mikro i prvky užitečné
Pojďme se na chvíli vrátit do školní lavice, ukážeme si rozdělení živin do třech základních skupin
dusík – je jedním z nejdůležitějších prvků ve výživě rostlin vůbec, bývá zastoupen prakticky ve všech kombinovaných hnojivech určených pro většinu zahradních rostlin. Požadavky rostlin na tento prvek bývají nejvyšší na jaře a v létě, kdy dochází k intenzivnímu růstu. Nedostatek dusíku poznáme podle světlého až žlutého zbarvení listů a stonků rostlin a pomalou tvorbou biomasy. Ke konci sezony by jeho příjem měl být ale přirozeně nižší.
fosfor – nedostatek fosforu se u rostlin opět projevuje změnou zbarvení a pomalým růstem, dochází totiž k celkovému narušení procesů v rostlinách. Pokud je fosforu v půdě zastoupeno málo, rostliny rychleji přechází do generativní fáze, rychleji tedy vykvetou a zaplodí. Fosfor může být pro mnohé rostliny z půdy poměrně špatně přijatelný, dobře si ho ovšem osvojují třeba jehličnany a rostliny bobovité.
draslík – pokud je draslíku v půdě nadměrné množství, může být narušen příjem jiných prvků, mezi které patří například sodík, hořčík a vápník. Pro rostliny je důležitý hlavně z toho důvodu, že zvyšuje schopnost přijímat vodu kořeny. Rostliny s dostatkem draslíku jsou všeobecně více odolné suchu, s vodou totiž mnohem efektivněji hospodaří a mnohem lépe ji přijímají z okolí. Nedostatek draslíku se projevuje zasycháním okrajů spodních listů, tyto listy mohou časem zcela opadat.
vápník – tento prvek je důležitý třeba pro tvorbu kořenů a celkově pro správné fungování půdy jako takové. Právě vápník ovlivňuje chemismus půdy, stojí tedy za tím, jestli se jedná o půdu zásaditou či kyselou. Při jeho nedostatku mohou rostliny pomalu růst, dochází k opadu květů a k různým změnám plodů. U rajčat jsou známé černé špičky plodů. Plody jiných rostlin předčasně dozrávají a moučnatí. U jablek dochází ke známé pihovatosti plodů. Snížení příjmu vápníku rostlinami může být způsobené také nadmírou draslíku v půdě.
