Půda je často přirovnávána ke zlatu každé zahrady, což rozhodně nelze vyvracet. Jakmile je půda zdravá, můžeme se těšit na funkční zahradu plnou skvělé úrody, jakmile je tomu ale naopak, může se také stát, že vám v ní neporoste téměř nic. Dobrým pomocníkem při péči o zahradu jsou ekologicky šetrná hnojiva, která dříve patřila mezi běžnou výbavu zahrádkáře. Kde dnes děláme nejčastější chyby a kdy používat jaký typ hnojiva?
Organická hnojiva jsou tou nejlepší variantou výživy, kterou své zahradě můžete vůbec dopřát. Výhodou těchto hnojiv je pozvolný rozklad a postupné uvolňování živin do půdy, proto se nemusíte bát přehnojení nebo dokonce kontaminace podzemní vody živinami. Přehnojení je totiž méně pravděpodobné, navíc i živiny se zde nenacházejí v koncentrované podobě, jako je tomu v případě hnojiv syntetických.
Navíc skvěle ovlivňují kyprost půdy. Lehká písčitá půda díky organické hmotě bude mnohem lépe držet vodu, zatímco těžkou jílovitou půdu těmito hnojivy odlehčíme. Jejich velkou výhodou také je, že je lze do půdy přidávat každý rok, půdu jimi nikdy nezasolíme.
Jako ekologické hnojivo lze označit také rostliny v podobě zeleného hnojení. Jejich organická hmota totiž představuje prostřený stůl pro půdní mikroorganismy, které ji rozloží na sloučeniny přijatelné pro rostliny. Zelené hnojení je ideální hlavně pro plodiny náročné na živiny.
Každopádně každý druh rostliny, který se pro tento účel vysévá, má odlišné vlastnosti. Zatímco některé budou pro půdu užitečné výhradně díky své zelené hmotě, jiné, přesněji řečeno rostliny z čeledi bobovitých (Fabaceae), půdu obohacují dusíkem již v průběhu svého růstu. Na svých kořenech totiž ve speciálních hlízkách „ubytovávají“ hlízkové bakterie, které přeměňují vzdušný dusík na sloučeniny přijatelné pro rostliny. Zelené hnojení lze vysévat jako předplodinu na jaře, ale také jako meziplodinu nebo po sklizni. U vzrůstných druhů zeleniny lze zelené hnojení pěstovat jako podsadbu, která zabraňuje zaplevelení.
Do skupiny ekologických hnojiv dále řadíme oblíbený kompost, hnůj a bylinné jíchy.
Specifika organických hnojiv
chlévský hnůj – k tomuto druhu hnojiva bohužel nemá každý přístup, ačkoli jde o skvělý typ výživy zvláště pro zeleninu náročnou na dusík. Jedná se o směs výkalů, steliva a zbytků potravy hospodářských zvířat. Pokud se tato „směs“ hmot nachází ve stáji, jedná se o mrvu, která se zráním na hnojišti mění v hnůj. Právě ten pak putuje na naše zahrady. Tomuto hnojivu se často vytýká nerovnoměrně rozložení živin, zvláště zastoupení některých prvků může být poměrně nevyrovnané. Jistým problémem mohou být také obilky obilovin, které slouží jako potrava pro hospodářská zvířata a která v půdě znovu vyklíčí, takže dojde k částečnému zaplevelení půdy. Tento problém lze ovšem snadno řešit, navíc se většinou jedná spíše o bodové zaplevelení. Mezi nejkvalitnější hnoje řadíme ten kravský a koňský, lze ovšem využít i ovčí, který bývá méně častý nebo jen v menším množství. Jednoduše by se tedy dalo říci, že jsou kvalitnější ty hnoje, které neobsahují příliš vody. Prasečí hnůj tedy raději nevyužívejte.
kompost – na rodinných zahradách stále nejčastěji používané organické hnojivo. Podobně jako kolísá obsah živin v hnoji, i u kompostu počítejte s různými odchylkami, které se odvíjejí od poměrů použitých hmot. Kompost totiž obsahuje hmotu zelenou a hnědou, kombinují se materiály organické a minerální. Vyznačuje se širokými možnostmi uplatnění, hodí se i pro výživu těch plodin, které nesnesou hnojení hnojem, jako například cibule a česnek. Poslední roky je stále oblíbenější vermikompost, který vytvářejí různé rody žížal. Malý vermikompostér lze uplatnit klidně i v městském bytě.
bylinné jíchy – oblíbená varianta ekologických hnojiv zvláště v přírodních zahradách. Jedná se zákvas plané rostliny ve vodě. Ponořením organické hmoty do vody vznikají kvasné procesy, při kterých se hmota rozkládá. Vzniklá močůvka obsahuje velké množství dusíku. Po naředění se používá pro přihnojování plodin náročných na výživu během vegetace. Musí se aplikovat na vlhký půdní povrch, aby nedošlo k popálení kořenového vlášení.
sláma – ano, dokonce i slámou se dá hnojit. Tento materiál známe spíše jako mulč v užitkové zahradě, ale i on se dá zaorávat. Je ovšem třeba slámu napřed podrtit, není vhodné zaorávat dlouhá stébla, hmota se pak hůře rozkládá. Při hnojení slámou je nutné upozornit na to, že při jejím rozkladu dochází ke spotřebování velkého množství dusíku. V zemědělské praxi se půda přihnojuje dusíkatým granulátem, pokud se ale snažíte na svém pozemku hospodařit ekologicky, pak raději přidejte hnůj.
