Pěstujeme zeleninu nejen v polykultuře a monokultuře
Zelenina do zahrady jednoznačně patří, navíc v dnešní době zažívá svůj velký návrat dokonce i do těch zahrad, kde byste ji ještě před několika lety jen těžko hledali. Kromě tradiční monokultury je ale čím dál tím více oblíbené polokulturní pěstování, prozradíme vám jeho výhody i nedostatky. Kromě těchto metod si můžete zeleninu vypěstovat také na balících slámy, na jednom metru čtverečním nebo na kompostovacím záhonu.
Pěstujeme zeleninu nejen v polykultuře a monokultuře
Pěstování zeleniny a ovoce bývá náplní i okrasných zahrad, užitková zahrada přitom rozhodně nemusí být trnem v oku, stačí se jen trochu zamyslet nad její kompozicí. Ve výsledku se může sama postarat o zajímavý prvek. Nakonec se vejde i do opravdu malé zahrady.
Pokud nemáte ambice být v určitých plodinách soběstačný, pak vám vystačí pěstební záhon o ploše jednoho metru čtverečního, kde budete plodiny efektivně střídat. Během sezony se i na tak malé ploše dočkáte zdravé sklizně, která bude schopná pokrýt část spotřeby zeleniny malé rodiny. Na takto malé ploše samozřejmě není pravděpodobné, že budete schopni plodiny i zpracovávat tepelně nebo je zamrazovat na zimu, pro tyto účely byste si raději měli vyhradit mnohem větší plochu. Jak ale zeleninu pěstovat co nejefektivněji a jaký způsob je ten nejlepší?
Pěstujeme zeleninu nejen v polykultuře a monokultuře
Tradiční monokultura
Plošné pěstování jediné plodiny má v našich podmínkách dlouhou tradici, jenže má hned několik nevýhod. Je dokázáno, že se tímto způsobem půda nadměrně vyčerpává. Rostliny jediného druhu čerpají stejný poměr živin, jsou přibližně stejně náročné na vodu a tento jednosměrný příjem se samozřejmě musí někde zobrazit. I jejich kořeny zasahují do podobné hloubky. Rostliny stejného druhu si mohou ve výsledku také konkurovat, co se živin obsažených v půdě týče.
Jednou z největších nevýhod je rychlé šíření chorob a škůdců, pro které je monokultura snadným a lákavým cílem. Jakmile zjistíte zhoršení zdravotního stavu plodiny, je třeba okamžitě zasáhnout. K ruce si přitom bereme nejčastěji syntetické postřiky, které samozřejmě kromě škodlivých organismů hubí i ty prospěšné, nehledě na jejich dopad na lidské zdraví při dlouhodobém a nadměrném užívání.
Jako nejčastější výhoda monokultur se uvádí snadná a rychlá sklizeň, pole jediné plodiny se dá snadno sklidit i pomocí techniky. Navíc ji mnoho zahrádkářů má v oblibě pro její uspořádaný charakter, vše je pěkně přehledné a „uklizené“.
Pěstujeme zeleninu nejen v polykultuře a monokultuře
Tak trochu jiná polykultura
Tento způsob pěstování není samozřejmě možný ve velkých plochách kvůli tomu, že plodiny nelze sklidit žádnou technikou, ale pro drobné pěstitele představuje jednu z nejlepších variant pěstování zeleniny. Podstatou polykulturního pěstování je výsadba či výsev různých druhů zeleniny na jedinou plochu. Vedle sebe tak rostou druhy plodové, košťálové či kořenové zeleniny. Mezi ně vysazujeme také rostliny prospěšné, které odpuzují svou vůní nebo kořenovými výměšky škůdce. Mezi tyto pomocníky řadíme hlavně bylinky nebo některé jednoleté či vytrvalé květiny.
Ne všechny druhy zeleniny se dají vedle sebe pěstovat. Například cibule a česnek nesnesou hnojení čerstvým hnojem, který naopak ocení rajčata, dýně nebo okurky. Jiné druhové kombinace nejsou vhodné pro jejich rozdílnou výšku, takže by si konkurovaly o světlo. Chvilku tedy bude trvat, než si najdete ten nejlepší systém, který vám zajistí potřebnou zeleninu a bylinky a kterému bude vyhovovat i stanoviště.
Pěstujeme zeleninu nejen v polykultuře a monokultuře
Pozor si také dávejte na vzájemnou nesnášenlivost některých plodin. Takovým problematickým sousedem pro většinu rostlin jsou fazole nebo rajčata či brambory.
Výhodou polykultury je minimální zátěž půdy. Odlišné druhy čerpají jiný poměr živiny, odlišnosti jsou i v potřebě vody a jejich kořenový systém zasahuje do odlišné hloubky a má stejně tak jiný charakter, takže všeobecně nedochází k takové konkurenci a půdu není třeba tak hnojit.
Jak už bylo ale zmíněno, polykultura je poměrně pracná na sklízení, každý druh je třeba sklidit ručně, konec konců musíme výsadby kontrolovat a sledovat zralost daných druhů, které je tedy vůbec možné sklidit. Na pomoc při sklizni si techniku určitě nevezmete, nejlepším pomocníkem vám budou vaše ruce nebo rýč, ale za to smysluplné hospodaření bez výrazné ekologické zátěže to prostě stojí.
Pěstování na balících slámy
Na malých zahradách často bojujeme s místem a někde je půda natolik mělká, že moc na výběr při touze po pěstování vlastní zeleniny prostě nemáme. Buď na takové zahradě založíme vyvýšené záhony, kde půdu uměle navýšíme nebo se inspirujeme některými americkými pěstiteli, kteří propagují zahrady v balících slámy.
Tato varianta pěstební povrch opravdu zvětšuje, protože plodiny lze pěstovat i na svislých stěnách balíků. Tento způsob lze použít i na zahradě velkoplošné, kde si běžnou užitkovou zahradu doplníte několika balíky slámy a na nich pěstujete oblíbené plodiny. Do slámy je ovšem třeba udělat otvory a naplnit je zeminou. Balíky slámy vydrží pod širým nebem i několik let. Lze na nich pěstovat prakticky vše, co vás jen napadne od dýní až po brambory a rajčata.
