Na plevel se často díváte skrz prsty, ale přesto se může mnohdy jednat o velice užitečné rostlinky, ze kterých si vyrobíte bylinné jíchy na hnojení či postřiky nebo je skvěle uplatníte v kuchyni. Pokud se přeci jenom rozhodnete plevel ze své zahrady vyhnat, je na vás, zda zvolíte ekologický přístup nebo raději využijete účinnou chemii, jejíž použití ovšem má i stinné stránky.
Plevelem označujeme všechny rostliny, a dokonce i ty za normálních okolností jedlé či dokonce léčivé, které rostou tam, kde se nám to zrovna nehodí.
Ačkoliv jsou smetanka lékařská nebo sedmikráska chudobka velice užitečné a v kuchyni se hodí nejen do jarních salátů, v pečlivě udržovaném trávníku to jsou úhlavní nepřátelé číslo jedna. Stejně tak asi nebudete nadšení, pokud vám zeleninové záhony kromě kulturní zeleniny ovládnou bršlice, žabinec nebo rozrazil.
Plevel tady byl v minulosti a bude tady i dále. Je ovšem pouze na nás, jak k němu budeme přistupovat. Zda ekologicky či pohodlnou cestou s použitím chemie.
Plevel roste všude tam, kde má prostor. Takové udržované zeleninové záhony jsou k tomu jako předurčené. Pohnojená půda plná živin umožňuje rychlé vzcházení plevelů ze semen, která se sem dostala z okolí. Příroda funguje tak, že má tendenci zakrýt všechna holá místa, čímž jsou v tomto případě pečlivě vypleté záhony. Pokud budete zahrádku plít pravidelně, bude tato práce méně úmorná.
K plevelu ovšem můžete přistupovat i k jako užitečnému mulči a hnojivu v jednom. Při pletí stačí rostlinku vyjmout z půdy a nechat ji na záhonu s kořeny na vzduchu. Sluneční paprsky se postarají o jejich zaschnutí a plevel tak zároveň poslouží jako praktický přírodní mulč, který zakryje půdní povrch a navíc se postupným rozkladem vrátí do půdy v podobě důležité organické hmoty.
V dnešní době se na zahradničení snažíme dívat ze dvou stran. Buď lze při péči o zahrady využít prostředky na syntetické bázi, které je nutné si někde koupit (většinou nejsou ani moc levné), ale jejich použití bývá snadné a účinnost opravdu rychlá. Tyto výhody ovšem bývají vykoupeny určitými nedostatky.
Ačkoliv může výrobce garantovat nezávadnost přípravku, ve skutečnosti nikdo neví, zda v půdě nezůstanou škodlivá rezidua, která se pak dostanou do pitné vody nebo do pěstovaných plodin a tím pádem i do našeho těla, které stojí na konci potravního řetězce.
Na druhé straně stojí ekologické metody likvidace plevelů, které ovšem bývají mnohem pracnější a často spočívají hlavně v prevenci. Jsou vykoupeny pravidelnou prací, ale vaší odměnou vám bude chemicky naprosto nezávadná zahrada, ze které si sklidíte zdravou zeleniny a ovoce. Jaký přístup tedy zvolit?
Jejich velkou nevýhodou bývá vysoký stupeň škodlivosti. Většinou je nemohou aplikovat těhotné či kojící ženy. Nesmí s nimi přijít do styku ani děti, což samo o sobě vypovídá, že si s těmito přípravky na zahradu „vyléváme“ chemickou laboratoř.
Na druhou stranu je jejich účinnost rychlá. Většinou postřik stačí u zapojeného porostu zopakovat jednou nebo dvakrát a máte od plevelu pokoj.
Likvidace plevelů ekologicky jde poměrně těžko, ale je přeci jenom možná. Kromě klasického pletí záhonů, mechanického vyrýpávání plevelů z trávníku je možné také působit i na preventivní úrovni. Pokud ve vašem okolí neporostou plevele, s největší pravděpodobností se jich ani na váš pozemek nedostane příliš, ovšem ani na to se nedá spoléhat.
Co tedy můžete dělat? Ruderální plochy kolem vašeho pozemku je nutné posekat ještě předtím, než plevele vykvetou a zaplodí.
Změna přístupu od základu
Boj s plevelem občas připomíná spíše válečné tažení, proto někteří zahrádkáři raději změnili svůj přístup a plevel do určité míry považují za přirozenou součást zahrady i přírody samotné. Proč by také ne?
Některé rostliny mají i v okrasném trávníku své kouzlo, jiné zase na jaře využijete v kuchyni například při výrobě zeleninového salátu. Z kopřiv, kostivalu či vratiče zase vyrobíte bylinnou jíchu, kterou ocení především na dusík náročná zelenina.
