Jakmile na jaře začnou kvést květiny a stromy, máme hned lepší náladu. Obvykle se poohlížíme po prvních rozkvetlých "kočičkách", ale brzy zjara začíná kvést mnohem více dřevin. Seznamte se s kvetoucími dřevinami, které svou krásu ukazují na jaře.
Jarní kouzlo kvetoucích rostlin vám zpříjemní dny (Zdroj: Depositphotos)
Dřeviny kvetoucí na jaře
Na jaro se těší snad každý. Nejen na teplé slunečné dny, ale hlavně na opět zelený trávník a postupně nakvétající květiny, keře a stromy. Vůbec především ty kvetoucí stromy dodávají našemu okolí nezapomenutelnou atmosféru, kterou si snažíme vychutnat a vstřebat. Jestlipak ale poznáte všechny ty kvetoucí dřeviny, které se okolo vás postupně rozpučí a zahrnou vás záplavou něžně bílých, žlutých nebo růžových květů?
Svída neboli dřín
Dříny (Cornus) jsou hojně rozšířené stromy, keře, a dokonce i byliny po celém mírném pásu severní polokoule. Najdeme je proto nejen v Evropě, ale i v Severní Americe či v horských pásmech Afriky. Evropa může nabídnout hned 3 zástupce dřínů:
Svída krvavá (Cornus sanguinea),
dřín obecný Cornus mas)
dřín švédský (Cornus suecica).
Dřívější rozlišení na svída (Swida), dřínovec (Cynoxylon), dřínovka (Dendrobenthamia) a dříneček (Chamaepericlymenum) byly vřazeny do rodu Cornus.
Dřín obecný je zákonem chráněnou dřevinou. Některé druhy dřínů a svíd se u nás pěstují v mnoha kultivarech jako okrasné keře. Využíváme je jako solitérní rostliny i skupinové výsadby. U nás se kromě dřínu obecného můžeme setkat s dalšími zástupci, a sice dřínem japonským (Cornus kousa) a dřínem květnatým (Cornus florida). Jejich krása spočívá především v květu. Dále se pěstují keřové svídy krvavé, bílé nebo výběžkaté. Tyto svídy jsou nápadné svými listy i barvou větví.
Dřín obecný nás na jaře překvapí záplavou jasně bílých květů a na podzim červenými plody, které jsou jedlé. Využitelné jsou např. při výrově zavařenin, kompotů nebo marmelád či sirupů. Plody mají lehce trpkou až nakyslou chuť a vysoký obsah vitamínu C.
Pěnišník (Rhododendron) známe také pod názvem rododendron nebo azalka. Jeho pravlastí jsou oblasti téměř celé Asie a Nepálu, kde se stal dokonce národním stromem. Z Asie byly pěnišníky postupně rozšířeny jako šlechtěné rostliny do celého světa, najdeme je kromě Antarktidy na všech světadílech. Mnohé kultivary divoce rostou dodnes např. v oblasti Ukrajiny. Příbuzný pěnišníkům je růžokeřník cistolistý (Rhodothamnus chamaecistus), známý jako „trpasličí rododendron“, který můžeme nalézt ve východní části Alp. Nalézt můžeme skalkové rododendrony s malými květy nebo i tropické, které se pěstují jako parazitické na jiných živých rostlinách.
Pěnišníků nalezneme na tisíc druhů s nepřeberným množstvím kultivarů. Rostou převážně jako keře nebo malé stromy. Ty nejmenší vyrostou do výšky cca 1 m, ale např. druh Rhododendron giganteus je skutečným obrem, neboť dorůstá až do 30 m. Pěnišníky jsou buď stálezelené nebo opadavé, a dokonce i poloopadavé.
Běžné pěnišníky téměř nevoní, ale třeba Rojovník bahenní (Ledum palustre) patří mezi silně vonné. Barva hroznatých nebo chocholíkovitých květenství je velmi variabilní. Můžeme zde nalézt prakticky všechny barvy od bílé po fialovou, včetně jejich mnoha odstínů. Výjimkou nejsou ani dvou či vícebarevné kultivary. Méně známé jsou pouze kultivary, kvetoucí červeně až tmavočerveně.
Některé druhy pěnišníků jsou jedovaté pro lidi i pro zvířata. Pokud včely sbírají pyl právě z těchto pěnišníků ve velkém, i samotný med je potom toxický. Byly pozorovány halucinogenní účinky po konzumaci takového medu, a také účinky projímavé. Proto by se v blízkosti pěnišníků nikdy neměly vyskytovat včelí úly.
Rododendron, známý také jako pěnišník je stálici našich zahrad
Šácholan
Šácholany neboli magnólie jsou velmi prastaré dřeviny, které se na Zemi objevily dokonce v době, kdy tu ještě nebyly včely. Mohou je proto opylovat i brouci. Původní magnólie tak zažily éru dinosaurů. Vyskytují se v mírném tropickém pásmu Asie i Ameriky, nejvíce druhů pak nalezneme zejména v jihovýchodní až východní Asii.
Magnólie se dlouhou dobu pěstovaly v Číně a odsud byly postupně rozšiřovány po světě. Zde byly také rozpoznány léčivé účinky těchto dřevin. Opravdu velké a nápadné květy magnólií vykvétají brzy zjara a jsou výrazně cítit po čerstvém ovoci.
Jsou pěstovány jako okrasné dřeviny nejen v soukromých zahradách, ale také ve veřejných parcích. Magnólie nejsou jedovaté, avšak u citlivých lidí se mohou vyskytnout alergické reakce na pyl těchto dřevin. Extrakty k magnóliové kůry jsou využívány v dentální medicíně, jejich dřevo je pak velmi tvrdé a velmi ceněné.
Magnolie neboli šácholan nás ohromí obrovskými a omamně vonícími květy
Mandloň
Mandloň obecná (Prunus dulcis) pochází ze Severní Afriky a západní části Asie. V Evropě se s nimi můžeme setkat jako planými dřevinami. V České republice byl po 2. sv. válce vysázen nedaleko Hustopečí veliký mandloňový sad, který ale postupem let smrskl do dvou 4,5 hektarových, které jsou udržované jako turistická atrakce.
Mandloně jsou keřovité až stromovité dřeviny, dorůstající do výšky cca 5 metrů. Kvetou na jaře bíle až slabě narůžověle poměrně velkými květy.
Co se týče plodů mandloní, tedy mandlí - jsou známé jak sladké plody, tak ty hořké. Hořké mandle jsou nebezpečné, neboť obsahují glykosid amygdalin, a ten se při styku s vodou rozkládá na prudce jedovatý kyanovodík.
