Jaké druhy jehličnatých čarověníků vybrat pro přirozený vzhled miniaturního lesíka na vaší skalce
Čarověníky jsou atraktivní dřeviny a zajímavě členěná zahrada by měla jejich krásnu podtrhnout. Tak je tomu v čarověníkové zahradě Jiřího Trojana ve Varnsdorfu, která je sama o sobě uměleckým dílem a celoživotním koníčkem pěstitele. V zahradách pěstitelů najdou zastoupení čarověníky jehličnaté i listnaté. V tomto článku se zaměříme na základní druhy jehličnatých čarověníků, které ve sbírce pěstitele z Varnsdorfu převládají.
Jehličnaté čarověníky lemující kamenné cestičky v zahradě pěstitele ve Varnsdorfu (Zdroj: Jiří Trojan)
Kompozice jehličnatých čarověníků ve skalce
Jehličnaté čarověníky zakomponované ve skalce působí jako vznešený miniaturní les mnoha tvarů, výšek a barev. Zaberou minimum místa a zároveň kreativním zahradníkům nabízí nekonečné možnosti originálních sesazení. Při vhodném výběru rostlin je následná péče o skalku minimální, protože si čarověníky samy udrží kompaktní tvary korun ministromečků.
Pro jehličnaté i další čarověníky je třeba připravit specifickou skalku ideálně s většími kameny a skulinami mezi nimi, aby se čarověníky vyjímaly obdobně jako stromy v přírodě ve spárách na skalách. Kompozice s čarověníky vynikne ve zvlněné zahradě plné kopečků, vyvýšenin a kontrastních prohlubní, odkud můžeme malé stromečky pozorovat ze všech úhlů. Zakrslé stromky se hodí také do rovinatých částí zahrady například podél kamenných cestiček, pokud jsou tato místa vyvážena vyššími partiemi skalky.
Kompozice jehličnatých čarověníků v zahradě pěstitele
V posledních desítkách let se k nám dostalo celkem velké množství čarověníků, které pocházejí z rostlin u nás nepůvodních. Nejsou tedy výjimkou například americké borovice druhu aristata, nebo monophylla, či třeba smrky dovezené ze Sibiře z druhu obovata. Daří se jim u nás poměrně dobře a svou exotičností zpestřují zahradní zákoutí. V krátkosti článku nelze zmínit vše, ale pojďme některé představit jehličnaté čarověníky podle základních druhů.
Základní druhy čarověníků
Největší sortiment obsahují zřejmě smrky. Pěstují se nejčastěji čarověníky z Picea – abies, pungens, omorika, orientalis, engelmanii, sitchensis, jezoensis, glauca, obovata, schrenkiana či mariana. Většina smrkových čarověníků potřebuje lehké zastínění a také o něco vlhčí půdu.
Bílé jehličí borovice Pinus parviflora „Tanima No Yuki“
Další velmi obsáhlou skupinou jsou čarověníky z borovic. Nejpěstovanější jsou Pinus – mugo (a její kříženci), koreaensis, cembra, parviflora, aristata, leucodermis, monophylla, sylvestris, nigra, strobus, banksiana, ponderosa, nebo pumila a jiné. Borovice mají rády slunečné prostranství a snesou více sucho, než je tomu u jiných čarověníků. Hodí se proto do slunných zahrad.
Značné zastoupení má v čarověníkových sbírkách také skupina jedlí. Nejčastěji se setkáme s Abies – alba, koreana, nordmanniana, lasiocarpa, concolor, balsamea, grandis, homolepis, pinsapo, procera, veitchii a třeba sibirica. Většina Jedlí má raději polostín, ale ve srovnání se smrky vyžadují sušší půdu. Výjimku tvoří čarověníky z roubů jedlí s nádechem jehlic do šedivé barvy. Ty snesou i poměrně slunné místo.
V menším množství pak najdeme ve sbírkách jiné kultivary z dalších druhů jehličnatých stromů, které se nevyskytují běžně v našich lesích, ale pouze v zahradních partiích či parcích.
Jedná se například o douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii), tsugu kanadskou (Tsuga canadesnis), tis červený (Taxus baccata), kryptomerii japonskou (Cryptomeria japonica), modřín opadavý (Larix decidua), pajehličník přeslenitý (Sciadopitys verticilata), různé cypřišky (Chamaecyparis), jalovce (Juniperus) a túje (Thuja). Mezi oblíbené druhy pak patří cedry (Cedrus), které jsou však celkově choulostivější na pěstování.
Ve výše uvedeném stručném přehledu je uveden základní přehled druhů jehličnatých čarověníků pěstovaných u nás. Zájemci o čarověníky by si měli vždy u odborníků zjistit předem odhadovaný vzrůst jednotlivých rostlin a při výsadbě počítat s velikostí v průběhu desítek budoucích let. Není příliš estetické, když rostliny začnou zarůstat příliš do sebe, což pak nutí pěstitele k jejich úpravám. Přesazování starších rostlin nebývá příliš úspěšné a přináší velká rizika.
Pomalu rostoucí čarověníky jsou velice vhodné jako doplněk k nízkým trvalkám, nebo přímo do skalek, kde dominují zakrslými korunami nad skalničkami. Lze z nich také vytvořit samostatnou partii, která se dobře udržuje zamulčovaná kůrou či okrasným kačírkem. Větší kultivary pak lze sázet osamoceně jako solitérní rostliny. Čarověníky jsou vyhledávaným sortimentem v japonských zahradách, kde se "perou o přední místo“ s bonsajemi.
Pro větší jehličnaté čarověníky počítejte s prostorem. Na obrázku Pinus nigra „Vašula“
V každém případě by čarověníky neměly chybět v zahradě milovníků kreativních kompozic i klidných zákoutí. Mají v sobě svým neobvyklým původem i vzrůstem zvláštní dar fantazie a magické síly. Pěstitelé, kteří v nich našli oblibu, mohou získat v čarověníkových partiích zahrady mnoho pozitivní energie. Pan Jiří Trojan z Varnsdorfu říká: „Kdo jednou začne pěstovat čarověníky, oblíbí si je a už si bez nich nedokáže svou pohodovou zahradu či skalku představit.“
