Bylinkám lidé přisuzovali vždy kouzelnou moc, používaly je nejen k magickému vykuřování, ale považovali je za zelenou medicínu. K dalším osobnostem, které přispěly k jejich lepší znalosti, patřili Dioscorides nebo starší Theofrastos.
Filosof a přírodovědec Theofrastos, nástupce Aristotela (asi 372 – 287 př.n.l.) sestavil herbář 455 rostlin, popsal je a doplnil popisem použití v lékařství a dokonce i v kuchyni. Zajímal se o botaniku a fysiologii rostlin. Položil základy dendrologie, lesnických věd a botanické systematiky.
Další ucelený herbář Materia Medica s přesným morfologickým popisem vyhotovil v 1.stol.n.l. řecký lékař, botanik a vojenský chirurg Neronovy armády Pedanius Dioscorides. Obsahoval kolem šesti set léčivých rostlin a stal se hlavním zdrojem informací pro evropské lékaře až do 17.stol. Do své encyklopedie zařadil též kapitolu o aromatických olejích, jež radil využívat k dezinfekci. Při destilaci získal kafr a terpentýn, považujme ho za jednoho z otců dnes velice populární aromaterapie. Vědomě a správně používaná může pomoci odstranit některé škodlivé emoce.
Velká fotogalerie bylinek a koření:
I bylinkářství má svou historii V. (Zdroj: ) I bylinkářství má svou historii V. (Zdroj: ) I bylinkářství má svou historii V. (Zdroj: )
Z rostlin, které běžně vídáme i dnes a na které s respektem upozorňoval Theofrastos i Dioscorides, můžeme jmenovat v první řadě všestrannou cibuli. Působí proti nadýmání, pročišťuje trávicí trakt, dezinfikuje a odhleňuje.
Dioscorides si všiml stále zeleného, tučnolistého netřesku, odolného vůči mrazům a poukázal na jeho léčivé účinky. Proti onemocnění jater předepisoval vonnou rozmarýnu. Tymián, běžně pálený v chrámech, zase při onemocnění zažívacího traktu, pro zlepšení chuti k jídlu, jako prostředek tišící bolest, záněty, na odkašlávání. Ocenil i příznivé účinky dubové kůry. Zkoumal morfologii konopí, ale nezmiňoval se tehdy o jejich účincích na člověka. O jitroceli říkal, že: “má ve svém kořeni 99 kořínků, které léčí 99 nemocí“ .
