S prvním oteplením se objevuje také první hmyz. Protože je po zimě ještě celý ospalý, musejí ho květy upoutat výraznou barvou, vůní i tvary květů, aby na ně zavítal a opyloval je. Jasně žluté kvítky vynikají na zbytcích sněhu, tmavých plochách i mezi jarní zelení.
První jarní květy mají krátký život, je tu jaksi příliš mnoho vody, chladné noci, riziko mrazů, a tak musejí všechno zvládnout velice rychle. Často vyrážejí ke slunci nejdříve květy, aby byly opravdu dobře vidět a aby k nim proniklo dostatek slunečních paprsků pro opylování a zrod nové generace v semínkách. Teprve později vyrážejí z cibulek, oddenků nebo kořenů také listy, které pak mají za úkol vyživovat rostlinu pro dozrání plodů a obnovu zásob v podzemních částech. Květy jsou tedy o to nápadnější a zahrádku po zimě rozsvítí a rozveselí. Nezáleží příliš na tom, jestli jsou to kvítky plané, jejichž semínka k vám zavál vítr z okolní přírody, nebo pečlivě vypěstované vašima rukama. Žluté probuzení přírody vám v každém případě přinese do zahrádky dobrou náladu.
Talovín zimní (Eranthis hyemalis) u nás není původní, ale dosti často zplaňuje. Z podzemní hlízky vyráží nejprve lodyha se zeleným poupětem, ze kterého vykvete žlutý květ s oporou roztřepených zelených listenů. Talovíny jsou krásnými doplňkybílých sněžek, se kterými mají stejnou dobu časného květu i oblíbená vlhčí, polostinná stanoviště s dobrou zeminou.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) u nás roste v teplejších oblastech, je ale vzácný a chráněný zákonem. V zahrádkách vyžaduje slunné stanoviště a lehčí písčitou vápenitou půdu. Je to trvalka, rozrůstá se do velkých trsů a množí se i samovýsevem. Nápadný velký květ je obklopený zvláštními jehličkovitými listy, které zdobí záhon až do konce léta, kdy rostlin zatáhne do země. Je ozdobou jarní osluněné skalky.
Orsej jarní (Ficaria verna) je rostlina milující vlhké louky nebo podrosty listnatých keřů a stromů s dostatkem spodní vody. Trvalka vytváří bohatý porost na slunném až polostinném stanovišti s výživnou zeminou, hodí se i jako půdopokryvná rostlina na okraj jezírka, potůčku nebo do vlhké louky k břízám a olším. Po odkvětu zdobí porost lesklé ledvinovité lístky. Pěstuje se i v kultivarech se žlutobílými a oranžovými, také plnými květy.
Blatouch bahenní (Caltha palustris) je milovník vody, nejlépe se mu daří v břehu jezírka nebo potoka. Jeho velké srdčité až ledvinovité listy narůstají po odkvětu nápadných žlutých až oranžových květů do hustých sytě zelených keříků, blatouch je listem ozdobný do pozdního léta. Vyžaduje dostatečně mokrou humózní zeminu a slunečné umístění. Pěstují se i plnokvěté kultivary, také s bílými květy.
Mochna jarní (Potentilla tabernaemontani) tvoří polštářovité porosty na suchých skalách a stráních. Žluté květy s pěti pravidelnými okvětními plátky vykvétají hustě a teprve po nich vyniknou i drobné dlanitě členěné lístky. Když necháte mochnu rozrůst na skalce, pokryje vám již v březnu třeba velký kámen zlatou záplavou.
A co dál? Postupně vykvétají podběly, pampelišky, prvosenky, pryskyřníky a samozřejmě také žluté květy na keříchzlatice a zlatého deště nebo mahonů. A když už nejsou květy celé žluté, alespoň vystaví slunci a hmyzu nápadné žluté tyčinky.
Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis) a jeho příbuzní koniklec alpský (P. alpina) a koniklec luční český (P. pratensis bohemica) jsou jarní ozdobou naší přírody i zahrad. Nápadně osrstěné lodyhy nesou zvonce chlupatých jemně až temně květů v nejrůznějších odstínech fialové. Některé jsou převislé, jiné se plně otvírají slunci, všechny však zdobí kontrastní velké jasně žluté tyčinky ve středu chlupatého květu. Koniklec je dominantní ozdoboujarnískalky, trs jeho květů si zaslouží přednostní umístění, aby jeho krátká, ale nápadná krása mohla vyniknout.
